Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Místo švédského stolu mikrovlnka a činky. Bělorusové se skryli na ambasádě před Lukašenkem a obušky

Demonstranti zaplňují ulice a náměstí běloruských měst od 9. srpna 2020. Protestují tak proti zfalšovaným prezidentským volbám. Foto: Iva Zímová
Demonstranti zaplňují ulice a náměstí běloruských měst od 9. srpna 2020. Protestují tak proti zfalšovaným prezidentským volbám. Foto: Iva Zímová

Na švédském velvyslanectví bydlí už více než měsíc. Dva Bělorusové, otec a syn. Venku na ně čeká běloruský zákon v podobě mříží a obušků. Cesta za bezpečím a svobodou ale může být ještě hodně dlouhá.

„Chovají se k nám dobře. Veškerý komfort je místo na spaní, sprcha, toaleta, pračka, mikrovlnná trouba, varná konvice. Jídlo nám přinášejí hotové – stačí ho pouze ohřát. Máme také ovoce a zeleninu. Můžeme i sportovat – k dispozici máme hrazdu, činky, závaží.“

Toto sdělení poslali Vladislav a Vadim Kuzněčikovi svému advokátovi Vadimu Drozdovovi do Švýcarska. Podle něj si budou muset nejspíš ještě nějakou tu dobu s hrazdou a činkami vystačit. A zda je pak čeká zářná budoucnost ve Skandinávii, vůbec není jisté.

Zatím tedy každý den ráno vstanou, zacvičí si, pak se nasnídají. „Čteme a sledujeme nezávislé sdělovací prostředky,“ vzkazují. Vladislav si dokonce píše deník a pochvaluje si bezproblémový přístup k internetu. V jeho společnosti obvykle tráví celé dopoledne. Pak je oběd, a v podstatě stejný program jako před ním. Až do večeře v 19 hodin. Před ní si obvykle opět zacvičí. Večerní program je zase stejný jako ranní. Televizi ani počítač k dispozici nemají.

-Vydejte je! -Nevydáme.

Hlavním vchodem Vitalij a Vladislav vejít nedokázali. Švédové nemohli tušit, kdo jsou ti dva muži, co chtějí a zda je opravdu někdo pronásleduje. Otec a syn věděli, že jim nezbývá nic jiného, než překonat plot oddělující území Švédska od běloruské reality.

To se stalo 11. září. Od té doby žijí Kuzněčikovi v prostorách švédské ambasády v Minsku. Už 40 dní. A nikdo neví, co s nimi bude dál. Ani oni sami.

Zatím jim nezbývá než čekat. Cesta zpět je téměř dozajista lemována ostnatým drátem, kupředu se jim také nedaří pohnout. Zůstali v meziprostoru.

S novináři mají doporučeno se nebavit. Se světem spojení mají; jejich telefony jsou sice vypnuté, ale s rodinou a advokátem komunikují s pomocí Messengeru.

Jejich dramatický příběh ale začal o týden dříve a o 270 kilometrů východněji. Ve

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Bělorusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější