Notes: Zdravotnictví pod rostoucím tlakem, spokojenost Čechů s politickou situací padá ke dnu

Dále: nakažených je v Česku nejspíš o hodně víc, než udávají oficiální čísla. Rosatom se pečlivě chystá na dukovanský tendr. Spokojenost Čechů s politickou situací je na letošním nejnižším bodě. Organizátoři a účastníci nedělní demonstrace na pražském Staroměstském náměstí viní policii z provokací. Dnešní práci svých kolegů z Deníku N pro vás shrne Petr Koubský. A že toho napsali! Nevím, co dřív.

Asi bude nejlíp začít souhrnem praktických rad, co dělat, když máte covid-19, jaký průběh je ještě normální a kdy vyhledat lékařskou pomoc. Dozvíte se, jakými volně prodejnými léky se pro jistotu zásobit a zda má smysl investovat do nákupu oxymetru pro měření saturace krve kyslíkem. Lékařů se vyptala a vše pro vás přehledně sestavila Iva Bezděková. Je to článek, který stojí za to mít po ruce, třeba vytištěný. Já to tak udělal. Víte proč?

Protože nakažených je hodně, nejspíš o dost víc, než udává oficiální statistika, která z principu věci nemůže postihnout všechny případy. Tím pádem je vyšší i pravděpodobnost, že to vy nebo já někde chytneme – bohužel. Dva vědci, virolog Pavel Plevka a biofyzik Robert Vácha, dostali chytrý nápad: podle současného počtu úmrtí a podle pravděpodobné smrtnosti dopočítat, kolik případů covidu-19 u nás reálně bylo před čtyřmi týdny. To je totiž doba, kterou typicky trvá, než… než virus vyhraje. Jejich závěr je jasný: už v srpnu se u nás vzedmula mocná vlna nákazy. O studii obou vědců vypráví ve svém článku Adéla Skoupá. (Ale mimochodem: jestli je nakažených o hodně víc, než se ví, dejme tomu dvojnásobek, pak přiměřeně klesá procento úmrtí. To je dobrá zpráva.)

Ještě jednou Adéla: krevní plazma lidí, kteří prodělali covid-19, může významně přispět k léčbě nových pacientů, neboť obsahuje protilátky. Je jí ale málo. Nemocnice a transfuzní stanice hledají dárce. Přečtěte si, co musí dárce splňovat a jak máte postupovat, kdybyste chtěli pomoci.

Tísňové linky záchranné služby nestíhají, obracejí se na ně pacienti s covidem-19, kteří by normálně volali svému praktickému lékaři – ale nemohou se mu dovolat. Záchranářům vadí, že musejí suplovat služby praktiků a ztrácet čas, který by potřebovali pro naléhavější případy, praktici se proti tomu ohrazují. K pacientům s koronavirem navíc lékaři ani sestry nedocházejí – buď se takový člověk uzdraví doma, nebo musí do nemocnice. O tomto dalším projevu rostoucího tlaku na zdravotní systém píše Iva Bezděková.

Manuál pro vlastníky půdy, jak preventivně postupovat proti suchu, sestavila Nadace Partnerství. Není to žádná okrajová věc – i když nepočítáme zahrady, jsou v Česku dva miliony vlastníků obdělávané zemědělské půdy. O návodu, který jim pomůže v orientaci, píše Eliška Černá.

Potyčka mezi tchajwanskými a čínskými diplomaty na recepci v hlavním městě souostroví Fidži vypadá jako drobná exotická kuriozita. Proč má tato událost přesah a může být poučná i pro Česko, poutavě vysvětluje Magdalena Slezáková.

Ruský prezident Putin si od počátku epidemie drží odstup od lidí, osobní schůzky omezil na naprosté minimum a i pro ty nejvýznamnější je podmínkou setkání předchozí čtrnáctidenní izolace. Putin se zatím nenechal očkovat žádnou z vakcín proti koronaviru, ač Rusko vyvinulo už tři. O osamělosti ruského vládce píše Petra Procházková.

Španělsko ztrácí důvěru Bruselu i Berlína. Vedení EU vadí problematické reformy Sánchezova kabinetu omezující – pokud je vláda prosadí – nezávislost soudnictví, Německo má obavy o osud unijní finanční pomoci, na níž se jako plátce podílí největším dílem. Situaci samozřejmě komplikuje koronavirus. Obsáhlý přehled sepsal náš spolupracovník Václav Rákos.

Spojené státy žijí nadcházejícími volbami, příznivci obou prezidentských kandidátů se nechávají vidět na ulicích a předvolebních shromážděních. Z Floridy, jednoho z těch států, kde nic není jisté, píše Jana Ciglerová.

Rosatom se chystá otevřít svou kancelář ve střední Evropě. Důvodem je blížící se výběrové řízení na nový reaktor v Dukovanech. Zatím ovšem není jisté, zda bude ruská státní firma do tendru vůbec vpuštěna. Podrobnosti přinášejí Lukáš Prchal a Jakub Zelenka.

Vracíme se ke včerejší protivládní demonstraci na pražském Staroměstském náměstí, jež skončila ostrými střety s policií. Bývalý boxer světové úrovně Ondřej Pála, který na demonstraci vystoupil jako řečník, je přesvědčen, že násilí vyprovokovala sama policie, která také zatarasila pro odchod ulice, jež podle předchozí dohody měly být volné. Rozhovor s Ondřejem Pálou pořídil David Janeczek. (Silnou atmosféru demonstrace můžete pocítit z galerie snímků našeho fotografa Gabriela Kuchty.)

Na stejné téma vysílá Studio N: Filip Titlbach v dnešním vydání našeho podcastu zpovídá redaktora Jana Moláčka, který události sledoval v neděli na místě a popsal je v reportáži.

Jan Moláček dnes také hovořil s Ivanem Sochorem, předsedou spolku Hnutí občanské nespokojenosti, který včerejší demonstraci organizoval. Spolku hrozí pokuta ve správním řízení od dvaceti tisíc do dvou milionů korun, Sochor vinu rázně odmítá, zpochybňuje oficiální počty nemocných a říká, že rozhodně nehází klacky pod nohy zdravotníkům a záchranářům.

Podle průzkumu agentury Kantar CZ klesá spokojenost Čechů s politickou situací vytrvale od března. Tehdy přesahovala 60 %, dnes je pod třiceti. Vládní hnutí ANO by vyhrálo volby, ale oslabuje. Výsledky průzkumu analyzuje Jan Tvrdoň.

Roman Berbr, označovaný často za (temně) šedou eminenci českého fotbalu, rezignoval na funkci místopředsedy Fotbalové asociace ČR. Berbr je od pátku ve vazbě, je obviněn z manipulace s výsledky a uplácení ve druhé a třetí fotbalové lize. Dojde i na první? Novinky mají David Janeczek a Prokop Vodrážka.

A ještě: vláda chystá výběrové řízení na nového předsedu či předsedkyni Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Měla Česká televize odvysílat nediplomatické vyjádření ministryně Maláčové? Epidemickou situaci nezvládají ani na Islandu, ač si tam na jaře vedli velmi dobře. Evropská unie by si měla posvítit na daňové ráje a na kličkování velkých firem. Seriál Život za covidu pokračuje rozhovory s Francouzkou žijící v Praze a s evangelickým farářem z Mladé Boleslavi. Zemanův spolupracovník Nejedlý je na covid-19 buď pozitivní, nebo negativní.

Co najdete v úterním tištěném vydání:

Obrázek na titulní stránce vypadá trochu tajemně: ta paže patří vědci, který přepočtem odhalil, že křivka počtu nakažených covidem-19 začala stoupat dřív, než se vykazuje. Proto táhne oficiální křivku vší silou doleva, do minulosti. Kromě tohoto článku Adély Skoupé se v úterním Deníku N dozvíte:

• Kdo může za to, že pacienti zahlcují telefonní linky záchranné služby;
• Proč klesá spokojenost Čechů s politickým vývojem v zemi;
• Jak se změní Generální inspekce bezpečnostních sborů a do jaké míry věří stížnostem na policisty;
• Co se dělo v neděli na pražském Staroměstském náměstí a jaké další plány má HON (a co to HON je);
• Čím se musíte dezinfikovat, než vás pustí k Putinovi (stejně nepustí, ale kdyby);
• Kteří voliči jsou na Floridě hlasitější – Trumpovi, nebo Bidenovi?
• Kde (a komu) má Evropská unie brát peníze, které jí chybí v rozpočtu;
• Zda udělala Česká televize dobře, když proslavila prostořekou poznámku ministryně Maláčové na adresu premiéra;
• Jakou hudbu hraje The Tap Tap, skupina tvořená handicapovanými umělci;
• Kolik nabídek na sportovní stipendium z USA měl mladý běžec Ladislav Töpfer a proč si vybral Princeton.

Několik maličkostí odjinud

V soutěžním šachu se čím dál tím více podvádí.

Rumunsko patří k zemím s nejvyspělejší internetovou infrastrukturou na světě, což však obsahuje několik háčků a paradoxů.

Poprvé se podařilo dosáhnout supravodivosti při pokojové teplotě. (Patnáct stupňů Celsia – trochu chladný pokoj, ale přesto neuvěřitelné číslo.) Má to samozřejmě také háček – závažnější než ten rumunský broadband. (Stručně: v praxi to k ničemu není a nebude.)

Hrajete rádi Miny? Tady si je můžete zahrát na desce tisíc krát tisíc políček.

Žijeme v simulaci? To jest, je celý náš vesmír počítačovým programem, který si spustila nějaká vyšší civilizace? Vyhlídky jsou prý půl na půl. (Zajímavé čtení, těm číslům ale nevěřte.)

A citát závěrem

Ve prospěch trpaslíků se dá říci nanejvýš tohle: hodlali Bilbovi velmi slušně zaplatit za jeho služby; vzali ho s sebou, aby pro ně vykonal ošemetnou práci, a neměli nic proti tomu, aby ji chudák malý provedl, jestli se mu to podaří; ale všichni by byli udělali všechno ve svých silách, aby ho vytáhli z maléru, do kterého by se dostal, jako to udělali v případě se zlobry na počátku našeho vyprávění, ještě než měli jakýkoli zvláštní důvod být mu vděční. Tak už to je: trpaslíci nejsou žádní hrdinové, ale vypočítaví podšívkové s velikými představami o hodnotě peněz; někteří jsou prolhaní a proradní a vůbec pěkní špatové; někteří takoví nejsou; a jsou mezi nimi i docela slušní jako Thorin a společnost, jestliže od nich nečekáte příliš mnoho.
– J. R. R. Tolkien: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky