Sterilizovaná na rozkaz prezidenta

Sedmapadesátiletá Dionisia Calderónová z obce Los Morochucos v peruánských Andách při svém vyprávění mimoděk chytne do ruky dva brambory, co se válejí na stole, a mačká do nich své začernalé nehty jako do antistresového balonku. Vzpomínání je pro ní těžké. „Když jsme přišly do nemocnice, byla tam spousta naříkajících žen. Některé krvácely. Věděla jsem, že je něco špatně. Společně s dalšími jsem zkusila utéct, ale zdravotnický personál nás dohnal. Dali nám injekci a pak už si nic nepamatuji, až do chvíle, kdy jsem se probudila s bolavým břichem. Jsem hrozně rozhořčená tím, co nám Kečuánkám udělali,“ líčí a po udřené tváři se jí koulejí slzy.

Mluví o tom, jak ji v roce 1996 bez jejího souhlasu a násilně sterilizovali. Tak jako dalších zhruba 300 tisíc domorodých Peruánek. Tehdejší diktátor Alberto Fujimori chtěl za každou cenu zmírnit chudobu země a rozhodl se toho dosáhnout pomocí brutálního zpomalení populačního růstu.

Žádná sterilizace. „Jen“ podvázání vejcovodů

Na souhlas se Fujimori ptal pouze formálně. Zdravotníci vymáhali od často negramotných a většinou kečuánsky hovořících žen podpis či otisk prstu na španělsky psaný dokument, kde souhlasily s podvázáním vejcovodů. Ale schválně se vyhýbali slovu sterilizace a tvrdili jim lživě, že tato operace představuje vratný způsob antikoncepce.

„Zdravotní sestry chodily v Los Morochucos dům od domu a ptaly se, kolik máme dětí. Já jich měla pět, tak jsem se dozvěděla, že podle Fujimoriho jich nesmím mít více než čtyři. Kdo to poruší, bude platit pokutu a potomka mu prý pošlou do ciziny,“ vzpomíná Calderónová s tím, že hrozby nebrala vážně. Druhý den přijeli zdravotníci s náklaďákem, aby je odvezl do blízkého města Cangallos, kde pro své ratolesti dostanou potravinovou pomoc. „Já tehdy neuměla vůbec