Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Černé díry, virová hepatitida C a genetické nůžky. Shrnujeme Nobelovy ceny za rok 2020

Jedna z vedlejších činnosatí čerstvého laureáta Nobelovy ceny. Penroseovo dláždění na nádvoří budovy Andrewa Wilesa, Radcliffe Observatory Quarter, Oxford. Foto: Howard Stanbury, Flickr
Jedna z vedlejších činnosatí čerstvého laureáta Nobelovy ceny. Penroseovo dláždění na nádvoří budovy Andrewa Wilesa, Radcliffe Observatory Quarter, Oxford. Foto: Howard Stanbury, Flickr

Letošní Nobelovy ceny za přírodní vědy se komentují snadno. Všechny byly uděleny za objevy, které jsou mimořádně významné i pro širokou veřejnost, nejen pro samotnou vědeckou komunitu. Není tomu tak každý rok, ale letos se to sešlo opravdu velmi efektně.

Dva ze tří oceněných objevů – editace genetické informace a objev černých děr – patří bez diskuse do desítky největších vědeckých úspěchů posledních řekněme padesáti let. Cenu za fyziologii a medicínu získal objev sice méně efektní, ale nesmírně důležitý pro záchranu stovek tisíc lidských životů ročně.

Začněme ale fyzikou.

Roger Penrose: vypočetl černou díru

Rychlost, kterou potřebujete k opuštění jakéhokoli tělesa, je úměrná velikosti gravitační síly a ta zas, jak zjistil Newton v sedmnáctém století, je přímo úměrná hmotnosti tělesa a nepřímo úměrná druhé mocnině vaší vzdálenosti od středu tělesa. Má-li raketa opustit Zemi, aniž by spadla zpět nebo zůstala na oběžné dráze, musí vyvinout tzv. parabolickou rychlost (též únikovou neboli druhou kosmickou). V případě startu ze zemského povrchu to je 11,18 km/s.

Slunce má hmotnost asi 333 000 Zemí (to se dobře pamatuje), ale úniková rychlost z povrchu jeho fotosféry (to je dost tenká okrajová vrstva hvězdy) činí jen 620 km/s, tedy asi padesátkrát více než ze Země – to proto, že Slunce je obrovské a čím jste dál od středu tělesa, tím na vás jeho gravitace působí méně.

Kdyby se ale Slunce zmenšilo, úniková rychlost by vzrostla. Kdyby bylo Slunce velké jako zeměkoule, činila by kolem 6500 km/s, tedy asi dvě procenta rychlosti světla. Kdybychom Slunce zmenšovali dál (při zachování stejné hmotnosti, což znamená, že by rostla jeho hustota), úniková rychlost by dál rostla. Ve chvíli, kdy bychom Slunce stlačili do koule o průměru několika kilometrů, přesáhla by jeho úniková rychlost

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Nobelova cena

Pozitivní zprávy

Svět, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější