Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Drábová: Většina lidí ví, že se hraje o hodně. Ale stačí čtvrtina, která na to peče, a je to k ničemu

Šéfka Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Šéfka Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Nejrůznější výzvy zažívají v posledních měsících inflaci. Přesto vznikla další. Skupina vědců žádá lidi, aby dodržovali opatření i „osobní lockdown“. „Cíl je jasně definovaný, co možná nejvíc ulehčit špitálům a zdravotníkům. Teď už není potřeba nic vymýšlet, je potřeba to dělat. A přitlačit. Nejde o nařizování dalších omezení, ale o apel, výzvu i prosbu o dodržování těch opatření,“ říká šéfka Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, která text také podepsala.

Před časem jsme spolu dělaly rozhovor o havárii v Černobylu, tehdy jsme také mluvily o chování lidí v krizových situacích, o přehnaném strachu i lehkomyslnosti. Našla byste nějakou paralelu?

Celé to slavné a podstatné reprodukční číslo R je nápadně podobné koeficientu násobení Keff u reaktorů, který vyjadřuje, jak se změní počet neutronů ve dvou po sobě následujících štěpeních. A není to náhoda. Je-li R nebo Keff větší než jedna, dochází k exponenciálnímu růstu, který teď způsobuje nekontrolovatelnou epidemii a který způsobil jadernou havárii.

Analogie tam je velmi silná. V Černobylu se nepodařilo udržet koeficient na jedničce a v momentě, kdy se začaly neutrony nekontrolovaně množit, už se jim to nepodařilo srazit zpět. A došlo ke katastrofě.

My to potřebujeme srazit dokonce pod jedničku. A o to jde i ve vaší výzvě. Proč se ale pod ni vedle epidemiologa, chlapíka, který to umí s daty, nebo experta na vlastnosti aerosolu podepsala i jaderná inženýrka?

Oslovil mě pan Petr Ludwig. Řekla jsem si, že jsem přece jen trochu známá, tak když to bude apel, se kterým budu souhlasit, podepíšu se. Není tam nic, co bych nemohla jako jaderná inženýrka podepsat.

Jsme si vědomi vážnosti zhoršující se situace s epidemií koronaviru a naší absolutní prioritou je přinášet spolehlivé a ověřené informace. Většina obsahu o covidu je k dispozici zdarma v části Minuta N nebo v podcastech Studia N. Rozhodli jsme se také odemykat vybrané články o koronaviru. Budeme rádi, když naši práci podpoříte předplatným, abychom vám mohli dlouhodobě poskytovat kvalitní informační servis.

Ve výzvě si nehrajete na viroložku nebo epidemioložku, ale člověk je přece jen obezřetný poté, co své epidemiologické predikce vynášely celebrity či lékařské „eminence“ z nepříbuzných oborů.

A já rozumím, že se ptáte, v pořádku. Beru to tak, že jde o skupinu lidí – a troufnu si to říct i o sobě –, kteří v životě už něco dokázali a mají obecné povědomí o celé situaci tak, jak ji popisují data a predikce. Ta skupina seznala za potřebné říct lidem, že jde o hodně a že je potřeba upravit chování, abychom to zvládli. Žádnou velkou vědu a modelování bych za tím nehledala, ale stojí to na analýzách těch, kteří modelování rozumí.

Zeptám se teď úplně banálně. S jakými pocity sledujete, co se děje a co se očekává v blízké budoucnosti?

S pocity promarněné příležitosti. Jaro se nám podařilo opravdu zvládnout velmi dobře. Za vysokou cenu, ale dobře. Ale příliš brzo jsme si oddechli a neposlouchali jsme virology a epidemiology nebo zkušenosti ze zahraničí s dostatečným respektem.

Koho všeho zahrnujete do toho „my“?

Každého jednoho z nás. Všem se nám ulevilo, že brebera někam odešla. I když jsme si někteří říkali, že podzim nemusí být úplně snadný.

Protože brebera, jak říkáte, odešla jen zdánlivě, nikam nezmizela.

Ano, ale protože člověk rád věří tomu, co si přeje, vnitřně jsme zrelaxovali – až na výjimky – skoro každý. To je podle mě možná nejhorší. Těžko se teď vyrovnáváme i s tím, že jsme si klepali po ramenou: „Dobrý, ani nás to moc nepoznamenalo.“ Kromě ekonomiky, ale to jsme, kromě těch, kterých se to dotklo přímo, ještě pocítit nestihli. To přijde. Řekli jsme si: „Bude to dobrý.“ A přestali jsme být obezřetní.

I vy sama?

Ano. Jak říkám, jeden vedle druhýho. Mě to od jara moc zajímalo, četla jsem publikace o epidemiích, baví mě data a modely, racionálně jsem měla někde vzadu pořád myšlenku: Ono to na podzim asi přijde. Roušku jsem poctivě nosila nejen v metru, kde se to muselo pořád, ale i v tramvaji. Ale stejně jsem doufala, že to bude dobrý.

Ve který moment jste si sama pro sebe řekla: A sakra?

To byl podprahový, úplně nevědecký, spíš pocitový nebo intuitivní signál. Znejistěla jsem v moment, kdy exministr Vojtěch vyhlásil, že bude potřeba nosit roušky, ale pak to kvůli premiérovi stáhnul. Přitom bylo zřejmé, že když se lidé vrátí z dovolených a děcka z prázdnin a půjdou do školy, sociální kontakty se zahustí.

Ale na veřejnou výzvu došlo až teď. Proč jste se neozvala dřív?

Výzev bylo víc a často šly proti sobě. Tu naši načasoval fakt, že hlavní cíl je velmi dobře definovaný. Jde o to, co možná nejvíc ulehčit špitálům a zdravotníkům. Teď už není potřeba nic vymýšlet, je potřeba to dělat. A přitlačit. Nejde o nařizování dalších omezení, ale o apel, výzvu i prosbu o dodržování opatření.

Druhý důvod, proč jsem do toho šla, je, že cítím silnou potřebu opakovat: Nevěřte těm blbostem! Spousta lidí věří neskutečným nesmyslům, třeba že nás Bill Gates nechává pomocí výtěrů z nosohltanu čipovat.

Potkávám většinu lidí s rouškou, dnes jsem se šla projít po rynku v Pyšelích, mluvila jsem s lidmi. Berou to jako věc, kterou musíme vydržet, nedá se nic dělat. Před řeznictvím všichni dodržovali pečlivě rozestupy a měli roušky na obličeji. Věřím, že většina lidí to respektuje a chápe, že se hraje o hodně. Ale podle modelů bohužel stačí čtvrtina lidí, kteří si řeknou, že na to pečou, protože „co nám tady vykládají, stejně je to spiknutí“. A bude to k ničemu.

Ve výzvě jdete od rozestupů a roušek dál – vyzýváte k osobnímu lockdownu. Jak byste to vysvětlila vlastními slovy?

Nejde o výzvu „Přestaňte žít a zavřete se!“. Ale zvažte, jestli opravdu potřebujete jít mezi lidi, jestli opravdu potřebujete jít na návštěvu. Pokud ne, tak to chvíli vydržíme, ne? Neznamená to, že nepůjdu navštívit maminku nebo babičku, možná jim izolace ublíží víc než virus, ale přemýšlejme vždycky nad tím, co je nutné.

Můžu třeba navštívit stárnoucí rodiče, můžu s nimi jít na chvíli ven, ale můžu mít roušku. Osobní lockdown je sebeukáznění. Vyhnout se kontaktům, které nejsou nezbytné a které můžu odložit.

Ta opatření jsou nepříjemná, ale my musíme zpomalit nárůst nových případů, i když mnohému už nezabráníme. Pořád to ale neznamená, že přestáváme žít. Je třeba se ukáznit, dodržovat pravidla, pak to snad dobře dopadne. Už staří Římani říkali, že i katastrofy přinášejí určitý užitek. Třeba i z této bude užitek, třeba v nějakém zjednodušení společnosti.

Jaká opatření jste udělala na Úřadě pro jadernou bezpečnost? V září jste v naší anketě říkala, že praktikujete 3+1 R. Roušky, ruce, rozestupy. A zdravý Rozum.

Přidali jsme home office tam, kde je to možné.

Nedávno proběhla na interním redakčním chatu diskuse, co by se stalo, kdyby onemocněli lidi, bez kterých by se mohl stát velký průšvih. Jedním z provozů, o kterých jsme mluvili, byla jaderná elektrárna…

Mohu vás uklidnit. V jaderných elektrárnách se drží dokonce dvě záložní směny úplně oddělené, aby se nepotkaly. Jsou v podstatě v karanténě.

Izolovaní i od svých vnějších kontaktů?

Nevím úplně přesně, jak jsou ta pravidla momentálně nastavená, nezlobte se, ale vím, že jsou poměrně přísná a odpovídají pandemickému plánu.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Ještě se vrátím k našemu rozhovoru o havárii v Černobylu. Mluvila jste tehdy o tom, že katastrofa takových rozměrů se mohla stát spíše v totalitním státě, jako byl Sovětský svaz, že demokracie je určitá pojistka. Při epidemii má ale demokracie svoje limity, naopak třeba totalitní vůdce může pomocí represe zavřít doma, koho chce, kdy chce.

Má své limity, jistě, ale je založená na důvěře. Na jaře jsme viděli, že pokud tu existuje důvěra, je možné udělat lockdown i v demokratickém státě. Jenže důvěra je právě ta klíčová věc pro demokracii. Ta je založená na tom, že občan státu víceméně důvěřuje, že tak zásadní opatření dělá v zájmu celé společnosti a s dobrými úmysly.

Nevím, jestli jsme tuto jarní důvěru trochu nepromarnili. Ale bez jisté míry důvěry, že ti, kteří rozhodují, rozhodují se znalostí věci a pro dobro lidí, o nichž rozhodují, to nebude fungovat. A návrat k důvěře je dlouhá cesta. Když ale nebude fungovat tato společenská smlouva, stát zkolabuje.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Covid-19

Odemčeno o koronaviru

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější