Národní galerii poprvé vede žena. Nic růžového Alicji Knast asi nečeká, přichází však s vášní a je politicky bezpříznaková
Úterní jmenování Polky Alicje Knast do funkce generální ředitelky Národní galerie bylo pro mnohé zasvěcené překvapením. Byl očekáván souboj mužů – Marka Pokorného a Jiřího Fajta, kteří se ve druhém kole výběrového řízení umístili na prvním a třetím místě a v minulosti se už ve stejné situaci v klání o vedení galerie také střetli. Jejich podporovatelé i odpírači za ně samozřejmě různě aktivně lobbovali, jako by žena na druhém místě nestála za pozornost. Rozhodnutí proto mnohé překvapilo.
Žít v této malé zemi a třicet let psát o minoritní umělecké scéně (nebo spíš o jedné uzavřené komunitě) téměř znemožňuje být objektivní. Všechny aktéry dění kolem Národní galerie člověk zná osobně – bývalé ředitele, současné pracovníky, kurátory, členy výběrové komise, kandidáty… Jakýkoliv výsledek tak důležitého výběrového řízení okamžitě vyvolává spekulace a podezření. Proto je možná pro naše prostředí pozitivní, že uspěla cizinka, neznámá osobnost, člověk bez místní stopy. Je potřeba si uvědomit, jak důležitá instituce je Národní galerie a jak se s ní potřebujeme identifikovat.
(Mimochodem, média okamžitě překřtila Alicju na Knastovou, i když na druhé straně respektují přání dosavadní ředitelky Národní galerie psát ji pouze ve formě Alena Anne-Marie Nedoma.)
Vraťme se na začátek situace: před Velikonoci v roce 2019 byl náhle odvolán tehdejší generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt tehdejším ministrem kultury Antonínem Staňkem. I když měl charismatický odborník Fajt své odpůrce, odborná veřejnost se shodovala, že