Život za covidu: Na jaře jsem s violoncellem hrál mezi paneláky i před špitály. Mezi lidmi byla euforie jako v roce 1989
Josef Klíč, violoncellista, skladatel a koncertní mistr orchestru Janáčkovy opery Národního divadla v Brně, 44 let, Šlapanice.
„Když byl na jaře nouzový stav, každý večer v osm hodin jsem před domem hrál jako poděkování lékařům, sestrám, policistům, hasičům, prostě všem, kdo bojují s koronavirem. Sešli se sousedi, tleskali jsme, pak jsem hrál i na přání, bylo to fajn. Hrál jsem tak osmnáct večerů, než nás někdo udal, že se tam shlukuje moc lidí.
Přišli policisté, řekl jsem jim, že jsem jim zrovna chtěl věnovat skladbu. Zahrál jsem ji, oni řekli, že není co řešit, a odešli. Já se ani na nikoho za to udání nezlobím, třeba měl opravdu strach, nehledal bych v tom zlý úmysl.
Teď přemýšlím, že tohle hudební poděkování obnovím. Protože už bude zima, možná budu hrát ze šlapanického muzea na náměstí z okna. Bude to jako promenádní koncert, zatím o tom jednáme, jestli to půjde.
Epidemie pro mě neměla tak fatální důsledky jako pro jiné lidi, běžel mi plat v divadle, takže jsem dělal svoje aktivity. Zrušily se koncerty a představení v divadle, ale měl jsem jich vlastně daleko víc.
Život za covidu: Na jaře jsme skončili na pracáku. Jestli se to nezlepší, budeme muset divadlo zakonzervovat
Jezdil jsem hrát seniorům před domovy, před špitály, po celé republice, do měst lidem mezi paneláky, všechno jsem
