Herec je jen další šedivý kabát ušitý Českou televizí
Minisérie Herec je prezentována jako jedna z televizních událostí sezony. Příběh oportunistického mladíka, jejž bezohledná touha po úspěchu přivede přímo do područí StB, má všechny aspekty vděčného mainstreamového dramatu: atraktivní historický námět na pozadí osobního morálního konfliktu svěřený technicky zručné realizaci. Absence rukopisu však brání nechat se jím pohltit.
Vstřícný divák hodnotí každé dílo na základě pravidel, které ono dílo stanovuje. Nevytýká fantasy porušování fyzikálních zákonů, romantické komedii naivitu a hororu odpustí, že lidská těla v něm obsahují desítky litrů krve. Právě proto je důležité, aby byla díla schopná komunikovat, k jakému žánru patří a jak mají být vnímána. Podle některých teoretiků jde umění označit za kvalitní právě tehdy, když dokáže sebevědomě a pevně stanovit způsob, jakým má být čteno. Herec spadá do početné kategorie děl České televize, jež tuto schopnost postrádají.
Šance tu byla
Minisérie režírovaná Peterem Bebjakem má ve stylistických volbách nejblíže jazyku melodramatu, během nějž vyhraněné události nutí postavy cítit vždy větší než velké emoce. Příběh kariéristického herce, jenž využívá svou sexualitu, aby svedl prominentní nepohodlné muže, a dal tak StB záminku k jejich zatčení, nezná nuance – konflikt, jenž není vyhrocen na maximum, v něm nemá své místo. Takový přístup pasuje třeba k polským národním dramatům – Poláci se vnímají jako hrdinný národ, který vždy bojoval proti mocnějšímu nepříteli, povídat o historii s neskrývaným patosem dává tedy smysl. Může to být kýč a může to být nuda, ale alespoň lze pochopit, co jsme sledovali. Proč ale stejným způsobem vyprávět příběhy holubičích Čechů?
Námět Herce přímo volá po
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.