Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Koho léčit, a koho už ne. Některé věci bohužel už z biologické podstaty opravit nelze, říká lékař Balík

Vlevo Martin Balík, vedoucí lékař intenzivní péče Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice. Foto: ČTK
Vlevo Martin Balík, vedoucí lékař intenzivní péče Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice. Foto: ČTK

Deník N vedl rozhovor s vedoucím lékařem intenzivní péče Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Martinem Balíkem o jednom z nejtěžších lékařských dilemat, o kterém se na veřejnosti nemluví. Během epidemie koronaviru musí rozhodovat o tom, koho připojí na přístroje, a u koho to už nemá smysl. Způsob rozhodování se ale podle Balíka oproti době před epidemií nezměnil. Současně podotýká, že celková smrtnost dosahuje u koronaviru podle posledních dat 0,4 %.

Z dat ministerstva zdravotnictví zveřejněných Deníkem N vyplývá, že během prvních dvou dní umírá v nemocnicích s diagnózou covid-19 víc lidí než v době přesahující dva týdny hospitalizace. Čím to podle vás je způsobeno?

Těmito daty nedisponuji. Ale nemohu vyloučit, že zahrnují pacienty, kteří jsou extrémně staří, polymorbidní, geriatričtí a u kterých se kolegové rozhodnou je neléčit. Mají na to plné právo a je to lege artis (podle pravidel umění lékařského, pozn. red.) postup, který se uplatňuje úplně stejně, i když není epidemie covidu. U takových pacientů se třeba rozhodneme, že je nevezmeme ani na intenzivní péči, a ti skutečně mohou zemřít rychle. Typově to mohou být pacienti z alzheimer center, domovů důchodců. Tam v případě těžké koronavirové pneumonie nemají šanci se dožít takového stavu, aby se mohli z nemocnice vrátit alespoň do podobné kvality života jako před onemocněním.

Ale takových lidí zase není tolik. Máme tu širší spektrum pacientů s věkovým mediánem 61 let, kteří jsou léčeni. Náš hospitalizační medián je 9,5 dne a ten zahrnuje i lidi, kteří zemřou. Mortalita u těch nejtěžších forem je u nás 23–24 %, téměř 70 % se dostane z nemocnice domů. Možná je to proto, že jsme na těžké kardiorespirační selhání zvyklí po desetiletí a léčíme to tu jako rutinu. Ale ani u nás nemáme každého na ECMO (mimotělní podpora životních funkcí, pozn.red.), z našich pacientů je to čtvrtina. Je to tím, že se k nám stahují ty nejzávažnější případy z celé republiky. Jinak ECMO je u covid pacientů spíše vzácná záležitost.

V analyzovaných datech se ale objevuje i skupina mladších lidí v kohortě 20–64 let, kteří v nemocnicích umírají také velmi záhy a většina nebyla napojena na pomocné přístroje…

Například na plicní embolii v souvislosti s covid-19 se dá umřít velmi rychle, zvláště pokud je nepoznaná. Pak je možné, že je tam určité procento onkologicky či jinak tragicky nemocných lidí, kteří už tak mají omezenou predikovanou délku života. Možná tam dochází k nějaké medicínské chybě, nevím. Nicméně mám nyní data z konce září, kdy celková mortalita na covid-19 v Česku je 0,4 %, takže to zase snad neděláme tak špatně.

To neměla být kritika vaší práce, zajímalo mě, jak tyto údaje vyhodnocuje odborník z praxe. Jak to že, člověk, který je v takovém stavu, že zemře během prvních tří dnů hospitalizace, se nedostane na pomocné přístroje?

Pokud je to člověk v rozmezí 20–64 let, tak to je skutečně divné. To bych chtěl zkontrolovat, zda jsou ta data v pořádku. Nevěřím, že by kolegové odpískali

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější