Notes: Zpupnost, trpkost, nedůvěra a jedna zlomená Hůlka nad prezidentem

Tak nám zas zavřeli dveře a otevřeli okénka. Zákaz nočního vycházení to ještě není, zákaz prodeje alkoholu, co včera kraloval nejednomu novinovému titulku, také ne. Ale řekněme si na rovinu, že se teď před námi rýsují horší vize než ta, že si teď nějakou dobu na veřejnosti neťukneme žejdlíkem.

Po včerejšku je o dalších omezeních jasno. Premiér Babiš sice svým včerejším pozdněvečerním vystoupením atakoval hranice surreálna a v nejvyšším vypětí je dokonce překonal, ale tlumočnické role se naštěstí bravurně chopil Jan Tvrdoň. V jeho přehledu si ověříte, jaká opatření nově platí, jaké jsou z nich výjimky a na co všechno si dávat pozor.

A existují také věci, na něž by si měla dávat pozor kompetentní vláda. Není jich málo ani v běžných, relativně klidných vodách. Ovšem když se ty vody rozbouří, není marné vědět, že:

– recitovat úředničinu
– zlehčovat situaci
– plést se do vlastních slov a chaoticky tweetovat
– scházet se na Hradě
– mlžit kolem svých chyb
– a hlavně lhát

znamená, že jako vláda nevíte, co děláte. A že jste se provinili šířením epidemie – pakliže ne koronaviru, tak nedůvěry určitě. Je to přenos komunitní a sledovat ho je asi tak příjemné jako převalovat se na fakírově ostnaté posteli. Ten pocit výstižně shrnuje komentář Jana Wirnitzera, do jehož titulku si vypůjčil jedno z premiérových pozoruhodných prohlášení: „Covid pravděpodobně urychluje život.“ Trasujeme zmatené věty, které šíří epidemii nedůvěry.

Že jde skutečně do tuhého, ukazují i zatím nezveřejněná data ministerstva zdravotnictví, která získal Deník N. Data o dopadu koronaviru nejsou transparentní a z výše uvedeného vyplývá, že vláda v jejich předávání veřejnosti selhává, takže jsme informováni v lepším případě zmatečně, v horším špatně. Bohužel, úmrtí nevyjímaje.

Takže pak, znovu bohužel, čteme tato slova Elišky Hradilkové Bártové a Petra Koubského: „Doposud nezveřejněné statistické údaje o pacientech s covidem nabourávají představu, že lidé umírají po dlouhé době strávené v nemocnici a napojeni na přístrojích. Nejvíce jich zemře do týdne, aniž by při jejich léčbě bylo podpůrných přístrojů využito. Mnozí se do zdravotnických zařízení ani nedostanou.“

Výmluvnou audioreportáž z českých nemocnic vám v doprovodu Adély Skoupé a Filipa Titlbacha nabízí dnešní Studio N.

Jak (mimo jiné) stojí v komentáři Jána Simkaniče: „Chtít po vládě v tuto chvíli demisi by byl logický krok. Se zatvrzelým prezidentem, který v péči ošetřovatelů a v izolaci lánského zámku lidem postiženým krizí přeje krach, by to však stejně nic nepřineslo.“

Neboť prezident tento týden prolomil své stále typičtější mlčení a jeho osvědčená kombinace bodrosti a tupení druhých opět přinesla ovoce. Tentokrát se ale rozšlápnuté vosí hnízdo vyrojilo spíše u jeho příznivců. Tedy příznivců bývalých, zdá se.

„Zklamal jsi mě, Miloši,“ píše dopálený bard Daniel Hůlka ve svém otevřeném dopisu hlavě státu, s níž byl ještě donedávna jedna ruka. To ale bylo ještě předtím, než Hůlku (jako mnoho jiných, což dokládá pohled do diskuse pod dopisem) konsternovaly Zemanovy věty o hladovějících umělcích a očistném krachu neschopných podnikatelů. Popuzený Hůlka Zemana častuje nelichotivými přívlastky a zavazuje se, že 28. října vyrazí na Hrad, aby tam „milému Milošovi“ vrátil do rukou státní vyznamenání, sic by se za sebe musel stydět. Co na to Hrad, zjišťoval Prokop Vodrážka.

Důležitou zprávu máme pro vysokoškolské studenty, kteří tvoří nezanedbatelnou část našich předplatitelů a čtenářů (děkujeme!). Ti z vás, kteří bydlíte na koleji a kvůli jejich dočasné uzávěře jste se ocitli v úzkých: pokud se teď z vážných důvodů nemůžete vrátit domů, smíte na koleji zůstat. Deníku N to dnes potvrdil ministr školství Plaga, podrobnosti se dočtete tady.

Navzdory koronaviru – nebo spíš právě kvůli němu – bychom neměli zapomínat, že za sebou máme volby. Takže si k přečtení nabídněte, že Výhra ANO ztrpkla, králem krajských koalic je ODS a jak triumf opozice může ovlivnit blížící se volby do Sněmovny.

A teď tu mám jedno výsostně osobní doporučení. Je to už nějaký ten pátek, co kolegyně Bára Janáková podlehla vábení zvědavosti a poprvé otevřela „primátorský thriller“ Adriany Krnáčové Zpupnost. Nedokázala odolat – holt politická reportérka, hnaná hladem po informacích.

Říkává se, že naděje umírá poslední. U Báry to trvalo, Zpupností se prokousávala statečně. Ale nakonec ta naděje zemřela, a podle toho, co Bára píše, umírala v krutých křečích. Výtečná recenze románu, kde defilují mladí a atraktivní versus zkorumpovaní podsadití a kde se v lednu vyšetřuje únorová vražda. Náramná škoda, že paní Krnáčová neumí psát tak brilantně a nenuceně jako Bára. Pak by se třeba Zpupnost nadmula do větších literárních výšin.

Těch tuzemských zpráv a starostí je už až moc, vím. Ale jako zahraniční redaktorka nemohu jinak, než je závěrem už jen stručně rozředit světovým děním. Ať se vyhneme tomu, že pro stromy neuvidíme les. Koneckonců, všichni teď žijeme v následcích toho, že v Číně mávl křídly motýl.

Takže vězte, že v Radě OSN pro lidská práva se takhle sejdou Čínská lidová republika, Rusko, Saúdská Arábie a Kuba – a ne, není to začátek anekdoty o autoritářích, ale po dnešku zřejmě realita. Rada napříč světem garantuje Všeobecnou deklaraci lidských práv a ať už si u jejím vlivu myslíme cokoli, pořád zůstává klíčovou platformou a symbolem pro lidskoprávní otázky. Jenže podle kritiků začíná připomínat spíš Radu porušovatelů lidských práv.

Na českém Facebooku teď hodně rezonuje – kromě falešně pozitivního testu na papáje, kteroužto zprávu (strom) její šiřitelé urputně rozesílají bez povědomí o jejím skutečném kontextu (les) – názor, že se covidovým obětem věnuje přehnaná pozornost, protože lidi přece zabíjejí i jiné věci.

To je pravda. Tak třeba rakety a drony, které ničí lidské životy ve válce o Náhorní Karabach. Až dočtete reportáž, kterou pro Deník N z místa přineslo reportérské duo Lenka Klicperová – Markéta Kutilová, doporučuji i související text Petry Procházkové o tom, jak nepěkně a nebezpečně dokáže válka drolit nejen lidské životy, ale také pravdu. I když: může vůbec ve válce existovat jedna jediná pravda? Nebo bude vždycky jen dílčí a něčí?

Zítra v tištěném Enku:

• S covidem jsou doma i pacienti, kteří by byli ještě nedávno v nemocnici. Klíčový je kyslík
• Velká jízda po skluzavce. Výzkum vyvrací Zemanův mýtus o „pražské smetánce“: lidí, kteří se chrání, ubylo všude
• Petříčkův Facebook napadli vietnamští trollové: „Jsem zvyklý na útoky z Ruska, tohle mě překvapilo“
• Nadšený Trump po nemoci znovu na pódiu: „Nejradši bych vás všechny zulíbal!“ – Jana Ciglerová se hlásí z předvolebních USA
• Čínská kampaň proti „tchajwanským separatistům“: v prvním díle se k protistátním zločinům „přiznal“ Tchajwanec, který před rokem beze stopy zmizel
• Bez státní historické politiky se neobejdeme, oznámil učitelům a studentům Putinův člověk přes kulturu
• Loutkové divadlo pro dospělé? Někdy v něm najdete víc fantazie a odvahy než na jiných scénách, viz pražský Alfred ve dvoře

Ještě k tomu trollímu sletu pod postem ministra Petříčka o vězněné vietnamské disidentce Pham Doan Trang (která je mimo jiné – zas ta lidská práva! – nositelkou lidskoprávní ceny Homo Homini).

Diskuse má teď už přes 600 příspěvků; množí se jako houby po dešti a není divu, protože mnozí „uživatelé“ do Petříčka tepou úplně tím samým, do slova a do písmene zkopírovaným textem. Další agilní diskutéři barvitě haní českého diskutéra, který se ministrovi odvážil vyjádřit podporu. Jazykové prostředí okrášlené plody Google překladače to celé barví do kulis pikantní grotesky.

Ale hlavně se v diskusi objeví jedno zásadní odhalení, ilustrované bipolárním memem. Tak asi škoda, že už nežijeme v komunismu.

Jestli se někomu stýská po žírných zelených pastvinách lidové demokracie, žádný strach! Na stres prý výborně zabírá zelí hltající bobr.

Ale na úplný závěr zase vážně: za celou redakci Deníku N vám, vážení čtenáři, přeju pevné zdraví a hodně síly do nadcházejících dní.