Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Manuál ruského špiona, který jezdil z Vídně do Prahy i na Slovensko: Pošli zprávu přes satelit, bude odměna

Koláž: Denník N
Koláž: Denník N

Mrtvá schránka v lese, tajné schůzky po celé Evropě a podpůrná síť agentů GRU: případ špiona Martina Möllera ukazuje, jak funguje svět ruské špionáže.

Rakouský důstojník Martin Möller si ještě jednou zkontroloval třímístný kód, podle kterého věděl, na jaký satelit má poslat zašifrovanou zprávu.

Tak, jak ho to naučil Jurij, jeho řídící důstojník z ruské vojenské rozvědky (GRU). Důkladně ho vycvičil, jak se spojit s ruskými vojenskými satelity Strela-3, když se budou pohybovat nad střední Evropou.

A mohl poslat zprávu – ať už z Rakouska, kde působil jako plukovník místní armády, nebo ze Slovenska, kde se s ruskými špiony cítil komfortně a rád se s nimi setkával v Bratislavě nebo na Štrbském plese v Tatrách.

Martin Möller byl spokojen. Znovu měl pro Rusy mimořádně cenné informace a byl si jistý, že si toho všimne i ruská vojenská rozvědka. A pak to náležitě finančně ohodnotí.

Jako plukovník spřátelené armády – Rakousko je neutrální zemí – se účastnil akcí NATO. Tak se díky pozvánce od spojenců dostal k detailním informacím o tom, jak se Severoatlantická aliance snaží chránit před útoky IED (improvizovaných výbušných zařízení), která jsou jednou z nejčastějších zbraní Tálibánu v Afghánistánu v boji proti vojákům Aliance.

Když si Möller ještě jednou zkontroloval třímístný kód, spojil se s ruským vojenským satelitem Strela-3, odeslal tajnou zprávu a přímo tak vystavil nebezpečí vojáky NATO v terénu.

Odhaduje se, že za tři desetiletí špionážní činnosti si přivydělal okolo 810 tisíc eur – zhruba 27 tisíc eur každý rok. Pro Rusy začal pracovat už koncem 80. let v Teheránu. U rakouského soudu za zavřenými dveřmi dostal na začátku léta překvapivě nízký trest – tři roky vězení, načež 70letého Rakušana ihned propustili vzhledem k 1,5 roku strávenému ve vyšetřovací vazbě.

Denník N po dlouhodobé investigativní práci zjistil, že rakouský plukovník Martin Möller byl až do odhalení 11. listopadu 2018 – navzdory vysokému věku a bez ohledu na to, že byl posledních pět let v důchodu – vysoce ceněným agentem ruské vojenské tajné služby GRU.

Odpovídá tomu frekvence jeho setkávání s ruskými špiony, výcvik, kterým prošel, i technika, kterou měl k dispozici. Pozoruhodná jsou i jména ruských agentů, se kterými se během své špionážní kariéry Möller setkával.

Grafika: Denník N a Deník N

Mnozí z nich jsou členy obávané jednotky GRU 29155, která se specializuje na atentáty, sabotáže a destabilizaci poměrů v evropských zemích. Stála i za otravou Sergeje Skripala a jeho dcery novičokem v anglickém Salisbury, i za pokusem o státní převrat v Černé Hoře.

Pokud by šlo o nezáživné informace z otevřených zdrojů, jak tvrdila Möllerova obhajoba, proč by mu GRU věnovala takovou pozornost?

Díky několika zdrojům, které měly přístup k soudnímu procesu v Salcburku nebo Möllera znaly osobně, se Denníku N podařilo poskládat detailní obraz, jak fungují ruští špioni v našem regionu. Kde a s kým se setkávají a jak jim předávají státní tajemství.

Park Janka Kráľa v Bratislavě. Jedno z oblíbených míst, kde se Möller setkával se svými řídícími důstojníky z GRU. Foto: Vladimír Šimíček, Denník N

Slovensko sehrálo v případě ruského špiona Martina Möllera důležitou roli. Se svými řídícími důstojníky se tam setkával často. Nejčastěji v Bratislavě, kam to měl z Vídně blízko a po otevření hranic díky Schengenu i bez jakéhokoli zdržení a kontroly. Jedním z jeho oblíbených míst, kde schůzky probíhaly, byl Park Janka Kráľa na petržalské straně Dunaje. S ruskými agenty si dával tajné schůzky i v hotelích FIS a Panorama na Štrbském plese.

Jak to začalo

Möller si na úvodní setkání s prvním řídícím důstojníkem v terénu musel počkat. Odehrálo se až o několik let poté, co se nechal zlákat ruskými špiony.

Vše začalo během jeho vojenské mise na Blízkém východě koncem 80. let, na sklonku studené války. Martin Möller se účastnil mise OSN UNIIMOG, která vznikla během íránsko-irácké války.

Bylo to v Teheránu, kde se Möller setkal s „Jurim“. Šlo o blonďatého, vysokého a štíhlého čtyřicátníka, který zastával pozici ruského vojenského atašé.

Ruský agent Jurij Jelencov s diplomatickým krytím v Íránu Möllera úspěšně naverboval. Ještě během jeho působení v misi ho naučil základním trikům, jako je používání tajného písma, přičemž používal evropské mince, žvýkačku nebo kuličkové pero.

Möller mu začal poskytovat první informace o fungování rakouské armády.

Klíčovou se stala adresa, kterou měli používat k tajné komunikaci. Šlo o kyperskou adresu na jméno Andreas G. Archimedes, P. O. box 24349, 1703 Nikósie.

Pokyny byly jednoduché: dopis měl psát anglicky, a pokud zmínil jméno Johann, adresát věděl, že uvnitř je skryté tajné písmo. Je velmi pravděpodobné, že právě díky korespondenci pomocí speciálních kódů se Möller dozvěděl o místě a době svého prvního setkání v Bratislavě. Například z pohlednice s číselnou řadou, která vypadala jako telefonní číslo.

Pro Möllera představovala kyperská adresa důležitý komunikační kanál s GRU, který měl sloužit zejména v případě, kdy selžou ostatní způsoby nebo nastanou mimořádné události. Jeho první schůzka s plukovníkem z GRU v Rakousku se uskutečnila až na jaře 1992.

Během několikahodinového rozhovoru ve Vídni dostal Möller instrukce, aby psal politické zprávy. Pokud by na to někdo přišel, měl všechno spálit.

Mnohem zajímavější akce čekala Möllera až za rok v Bratislavě. Rakouský voják přijel o několik dní dříve, aby se ve městě zorientoval.

Například místo setkání číslo 2 a heslo SAM znamenaly, že se sejdou nedaleko sochy Samuela Mikovíniho na bratislavském nábřeží, vedle místa, kde dnes stojí River Park, naproti novostavbě Zuckermandel.

Akce proběhla jako ze špionážního filmu. „Juri“ vzal Möllera do konspiračního bytu v Bratislavě a předal mu zařízení pro tajnou komunikaci. Rakouský důstojník považoval Slovensko za ideální místo pro takové setkání. Jeho řídící důstojník se po slovenské metropoli mohl pohybovat svobodně a země měla idylické vztahy s Ruskem.

Satelit Strela-3

Möller prošel výcvikem, jak používat zpravodajskou rádiovou komunikaci pomocí vojenských satelitů, které jsou známé jako Strela-3. Aby se s nimi mohl spojit, dostal k dispozici satelitní zařízení, kterým mohl posílat zašifrované zprávy. Používal ho, zejména pokud šlo o citlivé tajné informace nebo pokud chtěl dohodnout schůzku se zpravodajským důstojníkem.

Jde přitom o starou techniku známou ještě z dob studené války. GRU použila satelitní systém Strela-3 například i při atentátu na Zelimchana Jandarbijeva v Dauhá v roce 2004 a zřejmě ho používá dodnes.

Ruský vojenský satelit Strela-3. Rakouský špion používal pro komunikaci s agenty GRU korespondenci, internet, u citlivých záležitostí především rádiovou komunikaci, s jejíž pomocí posílal tajné zprávy na ruské vojenské satelity Strela-3. Ty fungují na oběžné dráze do výšky dva tisíce km jako e-mailová schránka pro zašifrované zprávy. Grafika: Denník N

Pokud něco kromě podezřelých setkání s agenty z obávané jednotky GRU mohlo Möllera prozradit, byla to právě jeho komunikace s ruským vojenským satelitem Strela-3.

Ruský krtek v rakouské armádě měl seznam s časy, kdy a které satelity budou právě nad územím Rakouska. Každý satelit měl trojmístný kód – 208, 210, 213, 214, 215, 216, 217 a 219. Tak například 210 znamenalo, že se Möller spojil se satelitem COSMOS 2386, který Rusové vypustili na oběžnou dráhu v roce 2001 a je evidován pod satelitním katalogovým číslem NORAD známým také jako 27059.

Je pozoruhodné, že Möller měl k satelitům přístup i v době, kdy už nebyl v aktivní službě a byl v důchodu, což ukazuje, jaký význam mu byl přikládán za strany GRU. Důležité zprávy předával rakouský plukovník osobně i na flashdisku.

Mrtvá schránka v lese

Jedna z mrtvých schránek, které používal, byla ve Vídeňském lese na okraji rakouského hlavního města, nedaleko vyhlídkové věže.

Doveze vás tam S-Bahn, vystoupíte na konečné, přesednete na autobus a pokračujete až na poslední zastávku vysoko na kopci. Pokud si Möller chtěl být jistý, že ho nikdo nesleduje, byla tato cesta ideální. Ať už by využil MHD, nebo tam jel autem, snadno by zpozoroval, že je mu někdo v patách.

Vídeňský les, kde si rakouský špion s ruskými agenty vyměňovali zprávy v mrtvé schránce. Foto: Vladimír Šimíček, Denník N

S nástupem internetu začal Möller používat i speciální software pro přenos dat. Od GRU dostal manuál, jak postupovat, pokud by byl odhalen, jak získávat tajné informace a používat zašifrovanou komunikaci.

Rakouská tajná služba na to o mnoho let později přišla, přestože se to všechno pokusil ze svého počítače vymazat.

Z Martina Möllera se stal plnohodnotný ruský špion a přibylo i míst, kde se setkával s řídícím důstojníkem.

JAN například znamenalo schůzku u sochy Janka Kráľa v parku na petržalské straně Dunaje. Pokud se měla konat na tomto místě, tak vždy první pátek v měsíci v 17 hodin, přičemž setkání si potvrdili ještě přes vysílačku. Každá schůzka se připravovala v Moskvě i měsíce předem a provázela ji důkladná opatření.

ZAG byla zase Botanická zahrada v Karlově Vsi.

Kromě Bratislavy šlo i o Prahu, Budapešť, Pulu, Hevíz a Štrbské pleso.

Ze začátku Möllera řídil „Juri“, v roce 2000 ho nahradil nový řídící důstojník Igor Zajcev (narozen 6. dubna 1954). Byl ze čtvrtého oddělení GRU, které mělo na starosti Afriku. Jednou z jeho pozic byl úřad vojenského atašé v Ankaře. Vzhledem k tomu, že Möllera naverbovali v Íránu, ponechalo si tohoto agenta 4. oddělení namísto 1. oddělení, které tradičně pokrývá Evropu.

Zajcev se ujal svého rakouského agenta, dával mu různá zadání a připravoval ho na to, že může být odhalen, což se nakonec skutečně stalo v roce 2018.

Po nástupu vlády Igora Matoviče v roce 2020 se změnil i postoj Slovenska k ruským špionům. V létě byli ze země vyhoštěni tři ruští agenti, kteří zde působili s diplomatickým krytím. Bratislavu rozzlobilo, že při atentátu v Berlíně zneužila ruská tajná služba slovenská víza.

O co měli zájem

Jaký typ informací se v GRU snažili prostřednictvím Möllera získat?

Rozsah zájmu byl široký. Möller jim poskytl údaje o rakouských armádních jednotkách a jejich zařízeních včetně detailů o radarových stanicích a protivzdušných systémech. GRU posílal informace o projektech NATO i o taktických pohybech německé armády. Často šlo o citlivé informace, například o pancéřování a obrněných vozidlech.

Vzhledem ke své pozici v rakouské armádě měl přístup i k informacím s razítkem „tajné“ týkajícím se Rakouska i Severoatlantické aliance. Informace získával fotografováním obrazovek armádního intranetu, použitím minikamer a nahrávacích zařízení. Svou špionáží vyzradil tajné informace nejen o rakouské armádě, ale i o spřízněných institucích, jako jsou EDA (European Defense Agency) a NATO.

Jedním z jeho úlovků byla například protiopatření NATO proti IED v Afghánistánu. Pro GRU to byly mimořádně cenné poznatky. Jak letos zjistil deník New York Times, ruská tajná služba vyplácela teroristům z Tálibánu finanční odměny a motivovala je k útokům proti koaličním jednotkám Aliance. Znalost toho, kde jsou slabiny NATO, mohla zvýšit úspěšnost útoků proti ní.

Möllerovy informace tak mohly teroristům najatým Ruskem pomoci připravit výbušninu tak, aby zabíjela co nejúčinněji, a to i vzhledem k nově přijatým opatřením v sídle Aliance. Möllerova špionáž v tomto případě mohla vést k úmrtím vojáků z organizace, kterou Rakousko oficiálně považuje za partnerskou.

Nešlo o žádné informace z dostupných otevřených zdrojů, jak tvrdila obhajoba rakouského vojáka. Jako naverbovaný agent posílal ruské GRU mimořádně citlivé informace, které ohrožovaly i slovenský kontingent v Afghánistánu.

Heslo SAM znamenalo setkání na nábřeží Dunaje u sochy Samuela Mikovíniho v Bratislavě. Foto: Vladimír Šimíček, Denník N

Rakouští vojáci mají přístup na různá školení, cvičení a konference NATO vzhledem ke spolupráci, jejímž cílem je zajištění hladké kooperace ozbrojených jednotek s Aliancí tak, aby byly minimalizovány společné hrozby.

Součástí tohoto procesu je například PARP – plánovací a vyhodnocovací proces, během kterého se pravidelně každé dva roky hodnotí status jednotek NATO, podobně jako kompetence rakouské armády. Vypadá to byrokraticky, ale jsou to momenty, kdy se spojenci radí o skutečnostech, jako je například zranitelnost jejich vojáků v Afghánistánu a časté útoky proti nim.

A Möller se takových setkání v letech 2009 až 2013 účastnil. Některá se odehrávala v sídle NATO v Bruselu. V roce 2011 se tak dostal k informacím o chemických zbraních, které patřily libyjské armádě – šlo o zásoby yperitu a sarinu, který zmizel z armádních skladů během konfliktu a ocitl se v rukou islamistických skupin. Rusko hraje významnou roli v občanské válce v Libyi, kde podporuje generála Haftara Chalífa, který se zatím neúspěšně snaží získat kontrolu nad Tripolisem na úkor vlády podporované OSN.

Obzvláště užitečným se Möller stal během svého působení na oddělení strukturálního plánování na rakouském ministerstvu obrany v letech 2008 až 2013.

„Množství tajných informací o protiopatřeních proti IED, které vyzradil Möller GRU, zřejmě vedlo k úmrtím v koaličních jednotkách při útocích, které proti NATO podnikl Tálibán. Klíčové informace o jednotkách NATO se k němu dostaly od Rusů, kteří je měli právě od svého rakouského agenta,“ řekl Denníku N jeden ze zdrojů obeznámený se špionážní činností odhaleného plukovníka.

Podpůrná síť agentů GRU a rozvratné jednotky 29155

Igor Zajcev byl ten, kdo svého agenta řídil, na komunikaci s ním a na vybírání mrtvých schránek však využíval celou zpravodajskou síť ruských rezidentů – tedy agentů GRU, kteří v regionu střední Evropy působí s diplomatickým krytím.

Přesně takové, které letos vyhostilo Slovensko po aféře se zneužitím slovenských víz při atentátu na čečenského aktivistu v Berlíně.

V Möllerově blízkosti se pohybovali i členové obávané jednotky GRU 29155, což je jeden z možných důvodů, proč se rakouské kontrarozvědce po 30 letech podařilo odhalit mezi rakouskými vojáky ruského špiona. Jména, která se začala okolo Möllera objevovat, byla rakouské kontrarozvědce obzvláště podezřelá po aféře v Salisbury a nezdařeném pokusu o převrat v Černé Hoře.

V hotelu Abba v Bratislavě (přejmenoval se na Loft) byli ve stejném okamžiku ruský „ilegál“ Igor Zajcev a Eduard Šišmakov z jednotky GRU 29155. Setkal se tam s nimi i ruský vojenský atašé Eduard Karpuchov. Foto: Vladimír Šimíček, Denník N

O komunikaci s Möllerem se starali „zaměstnanci“ a vojenský atašé na ruských ambasádách v Záhřebu, Lublani a Budapešti. Například asistovali Zajcevovi, když jezdil na setkání s rakouským agentem na různých místech v Evropě. Pomáhali mu, protože šlo o „ilegála“, tedy špiona, který neměl řádné diplomatické krytí.

V září 2004 se Martin Möller setkal se Zajcevem v chorvatském přístavním městě Pula. Ve stejné době a ve stejném hotelu na pobřeží Jaderského moře byl ubytován i velitel jednotky 29155 Andrej Averianov, který je jedním z hlavních podezřelých z atentátu na Skripala.

Jeden ze zabijáků – „ruských turistů“ – ze Salisbury, Anatolij Čepiga, byl na svatbě Averianovy dcery, jak napsal Bellingcat.

Stejná trojice Möller–Zajcev–Averianov pobývala ve stejném hotelovém středisku i o rok později.

Na Slovensku se v říjnu 2014 setkal Möller v hotelu FIS na Štrbském plese se Zajcevem. Všechno zařídil Eduard Šišmakov – další operativec jednotky 29155, jehož v Černé Hoře za pokus o převrat odsoudili na 15 let vězení.

Zajcev a Šišmakov se zastavili i v bratislavském hotelu Abba, kde je navštívil místní atašé Jevgenij Karpuchov. Šišmakov byl přitom v roce 2014 za špionáž vyhoštěn z Varšavy, kde působil s diplomatickým krytím.

Je více než pravděpodobné, že „vojenští diplomaté“, kteří připravovali Möllerovy schůzky s jeho řídícím důstojníkem, jsou agenti GRU. Když rakouská tajná služba nakonec u Möllera našla ruské komunikační zařízení, nebylo pochyb, že natrefili na vysoce ceněného ruského agenta. Rakouské orgány ho sice odhalily až po několika desetiletích, ale díky důkladnému vyšetřování dokázali odkrýt špionážní techniky, které do dnešních dnů využívá vojenská tajná služba GRU i na slovenském území.

Autor je redaktor slovenského Denníku N

Novičok

Ruský vliv v ČR

Slovensko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější