Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Boj o Karabach jako boj o pravdu, tu svou, jedinou

Jak Ázerbájdžán, tak Arménie se snaží povzbuzovat bojového ducha svých vojáků i podporu vojenských akcí veřejností nejrozmanitějším způsobem. Zdroj: YouTube / Dovlet Serhed Xidmeti
Jak Ázerbájdžán, tak Arménie se snaží povzbuzovat bojového ducha svých vojáků i podporu vojenských akcí veřejností nejrozmanitějším způsobem. Zdroj: YouTube / Dovlet Serhed Xidmeti

Hadrut osvobozen. Hadrut ubráněn. Na Hadrut útočí ázerbájdžánské ozbrojené síly, Hadrut okupují Arméni. Jak číst zprávy z karabašské fronty, když na Kavkaze už dávno nikdo neví, co mu patří, patřilo a bude patřit?

Těžké boje o obec, jejíž jméno svět do včerejšího rána nejspíš neznal, se vedou už mnoho hodin. Obě znepřátelené strany, Ázerbájdžán i Arménie, se domnívají, že Hadrut patří jim. A taková obec v této části Kavkazu není jediná.

„Protivník zkoncentroval početné síly u Hadrutu a pokouší se všemožně vtrhnout do města. Armádní jednotky obec brání a vedou těžké boje za každou píď země,“ prohlásil Vagram Pogosjan, tiskový mluvčí lídra Náhorního Karabachu.

Z Baku přicházejí úplně jiné zprávy. Už v neděli ráno oficiální ázerbájdžánské zdroje informovaly o tom, že Hadrut „je osvobozen od okupantů“.

„Postavíme na územích osvobozených od okupace města, změníme tato místa v ráj,“ hlásí na sociálních sítích ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev. „Vrátí se tam život a dětský smích. Na těchto územích budou důstojně žít občané Ázerbájdžánu.“ Zdroj: Twitter/presidentaz

Jak Baku, tak Jerevan vedou válku nejen na poli bitevním, ale i na sociálních sítích, v médiích a na půdě parlamentů a diplomatických misí.

I tímto způsobem vedení ázerbájdžánské armády dodává svým vojákům bojového ducha a občanům víru, že vítězství je už blízko. Zdroj: Dovlet Serhed Xidmeti, YouTube

Novinářů přímo na místě, na území, které tvoří jakýsi bezpečnostní prstenec kolem samotného Náhorního Karabachu, je velmi málo. Ověřit, která ze stran je blíže pravdě, je obtížné. I naše spolupracovnice se tam těsně před útokem ázerské diverzní skupiny dostaly.

Ve chvíli, kdy měl být už „osvobozen“ od „arménských okupantů“, se do Hadrutu podařilo proniknout Semjonu Pegovovi, jedné z nejslavnějších postav současné ruské válečné „novinářské“ scény. Miláčkovi všech Arménů.

Kromě domácích novinářů je to hlavně on, kdo říká a píše to, co chtějí zoufale se bránící Arméni slyšet. Je to on, kdo prezentuje válku o Karabach jako „svatou“, jako boj mezi „muslimskou přesilou“ usilující o zničení „poslední výspy toho pravého křesťanství“ na jižním Kavkaze. A tomu podle něj Rusko musí zabránit.

Semjon Pegov (1985) působil v několika konfliktech, například v Sýrii, v Libyi, na Ukrajině a nyní v Karabachu. Zdroj: VKontaktě/WarGonzo

Pegov ovšem není novinář – spíš bloger, aktivista, duší i tělem voják a nakonec všechno dohromady. A hlavně ruský patriot. Propagátor „ruského světa“, bojovník za připojení Krymu a Donbasu k ruské říši. Ač vystupuje jako nezávislý, jeho vztahy s ruskými armádními špičkami a tajnými službami nejsou tajemstvím – ostatně často se na ně ve svém zpravodajství odvolává.

V roce 2017 vymyslel a dosud řídí mediální projekt WarGonzo, který má kolem 250 tisíc odběratelů. Spíš než solidním informačním zdrojem je ale zásobárnou senzačních informací z fronty, unikátních záběrů a tragických lidských příběhů.

Autoři projektu sami přiznávají, že jsou nositeli „extrémní pravdy a subjektivního pohledu na válku“. A byl to Pegov, kdo poté, co ázerbájdžánský prezident Alijev v neděli vyhlásil „ návrat Hadrutu do lůna Ázerbájdžánu“, přímo z obce vyslal fotografie, které převzetí kontroly Baku nad obcí tak úplně nepotvrzovaly.

Pegov a jeho lidé se chovají spíš jako vojáci než jako novináři a v tomto konfliktu stojí jednoznačně na straně Arménie. Zdroj: VKontaktě/WarGonzo

Reakce Baku byla blesková: Proti ruskému blogerovi a válečnému dobrodruhovi bylo zahájeno trestní stíhání. Proč? Ne proto, že by opravoval tvrzení samotného ázerského prezidenta, ale protože údajně nezákonně pronikl na ázerbájdžánské území, kterým Hadrut podle Baku je, vyzýval ke svržení zákonné moci a k teroristickým akcím.

Následovala odvetná právní palba z ruské strany: Ruský vyšetřovací výbor začal prověřovat informace o vyhrožování smrtí „vojenskému zpravodaji, autorovi projektu WarGonzo Semjonu Pegovovi“.

Jde mu především o věty: „Pegov také zveřejnil video z přístupových cest k Hadrutu, ale ne přímo z Hadrutu. Doufáme, že Pegov bude zlikvidován.“ Ty měl pronést Ázerbájdžánec Sadat Gulijev, který sám sebe představuje jako „experta na Náhorní Karabach“. Teď mu tedy hrozí v Rusku vězení.

Bezpečnostní zóny, nebo okupovaná území?

Jsou oblasti obsazené Arménií v blízkosti Karabachu bezpečnostními zónami, nebo okupovanými územími? Na tuto otázku lze odpovědět různě, podle úhlu pohledu. I podle toho, zda se směrem ke Karabachu člověk dívá z Baku, Jerevanu, Stěpanakertu, Moskvy nebo Paříže.

Válečná propaganda skýtá pro novináře, politiky i diplomaty velká úskalí a člověk se může stát její obětí i při pečlivém studiu historie a snaze podívat se na konflikt z obou stran. A je třeba si přiznat, že jsou problémy, které nemají spravedlivé, poctivé a vyvážené řešení. Jedním z nich je tzv. trauma sedmi okresů.

Infografika: Deník N

Tzv. bezpečnostní pás je území rozprostírající se kolem samotného Náhorního Karabachu, jehož teritorium bylo prohlášeno nezávislým, samostatným státem, dnes zvaným Republika Arcach, 2. září 1991.

Tehdy zastupitelé na společném zasedání Náhorně-karabašské autonomní oblasti a Šaumjanského okresu (obě území byla oficiálně součástí Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky) vyhlásili nezávislost. Hranice nového dodnes nikým neuznaného útvaru odpovídaly tehdejší Náhorněkarabašské autonomní oblasti a k ní přilehlému Šaumjanskému okresu Ázerbájdžánu. Obě území byla převážně osídlena Armény.

Arménie a Ázerbájdžán se navzájem obviňují z útoků na civilní cíle. Zdroj: Twitter/izvestia

Jenže takový územní útvar neměl šanci na přežití. Ležel uvnitř ázerbájdžánského území a neměl bezpečnou, životně důležitou spojnici s Arménií.

V následné válce se Arménům podařilo vytvořit kolem Karabachu tzv. bezpečnostní zónu, díky které byli schopni území skoro po 30 let bránit a také zamezit totální blokádě, kterou Baku předtím praktikovalo.

V roce 1993 byla bezpečnostní zóna kolem Karabachu definitivně obsazena arménskou armádou a většina Ázerů byla z tohoto území vyhnána. Jerevan argumentuje drastickými etnickými čistkami, kterých se předtím dlouhodobě dopouštěl Ázerbájdžán na arménských obyvatelích Karabachu. Ve skutečnosti šlo o strategický sebezáchovný manévr.

Ázerbájdžán naopak drží pod kontrolou malou část území – asi 750 kilometrů čtverečních – původně patřící do Náhorněkarabašské autonomní oblasti SSSR.

Zatímco ázerbájdžánská média a s nimi i některá zahraniční včetně řady ruských nazývají těchto sedm okresů ležících kolem samotné původní Náhorněkarabašské oblasti „okupovanými“, popřípadě se vžil termín „strategická okupace“, Arménie hovoří jednoznačně o „osvobozených teritoriích“.

Prvotním cílem Ázerbájdžánu je nyní převzít kontrolu nad původně ázerbájdžánskými okresy kolem Karabachu. Jenže – tam už dávno žijí jen Arméni. Vyhnaní předtím z ázerbájdžánských měst. Ázerové vyhnaní z arménských obcí se naopak chtějí vrátit do svých, respektive dnes už arménských domovů.

Náhorní Karabach

Nezařazené, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější