Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Lákali ho do NHL, ale neutekl. „Začalo mě to trápit, až když jsem montoval okna,“ říká Dudáček

Na zimním stadionu v Kladně strávil Jiří Dudáček téměř celá osmdesátá léta. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Na zimním stadionu v Kladně strávil Jiří Dudáček téměř celá osmdesátá léta. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Kdyby se narodil o deset let později, s velkou pravděpodobností by válel v NHL a hokejem se zajistil do konce života. Jiřího Dudáčka si v roce 1981 vybralo v prvním kole draftu NHL Buffalo Sabres, o dva roky později si pro něj přijel legendární manažer a trenér Scotty Bowman, komunistický režim ale útočníka Kladna nepustil. Dnes se osmapadesátiletý bývalý hokejista živí montáží oken. „Já bych v životě neutekl, to bych rodině nemohl udělat,“ říká Dudáček v rozhovoru pro Deník N.

Kdo vás přivedl k hokeji?

Táta se svými kamarády mě ve čtyřech letech vzal na rybník. Vlezl jsem na led a chlapi říkali, že mi to jde. Táta, který tenkrát ještě hrával hokej za Velké Přítočno, mě potom přihlásil do Prahy, protože tam pracoval. Začínal jsem v Motorletu na Štvanici.

Vždycky mě přivezl děda do Prahy, kde mě čekal táta, odpoledne jsem odtrénoval a večer jsme jeli s tátou domů vlakem. Z nádraží v Přítočnu už mě většinou táta nesl, protože jsem spal. Takový režim nebyl snadný, proto jsem ve třetí třídě přestoupil z Motorletu do Kladna.

Čím se váš otec živil?

Pracoval na ministerstvu vnitra. Pocházel z Třeboně, kde pracoval jako rybář a měl na starosti ještě klasické výlovy rybníků, ale po vojně zůstal v Praze a od té doby pracoval na ministerstvu.

Kdy jste si začal myslet, že byste mohl hrát ligu?

Takhle jsem nikdy nepřemýšlel. Mě sport vždycky strašně bavil – zamlada jsem i plaval, dělal gymnastiku, atletiku, do dorostu jsem hrával fotbal za Kladno. Děda mě kolikrát vezl v hokejové výstroji na motorce na fotbal, tam jsem se převlékl do fotbalového oblečení a potom mě zase převezl vedle na zimák a tam jsem měl hokejový trénink. Kolikrát jsem šel ještě po tréninku na Kladně na rybník v Přítočnu. Prostě jsem miloval sport.

První start v lize jste zažil v šestnácti letech?

To byl blesk z čistého nebe. Byli jsme s dorostem na nějakém dvojzápase v Teplicích a najednou za námi s Petrem Tatíčkem přišli trenéři, že pro nás přijedou lidé z A týmu, protože s nimi pojedeme na přípravná utkání do Švýcarska. To bylo v roce 1978.

Jak vás vzali starší hráči jako třeba Milan Nový?

Řekl jsem všem na snídani dobrý den, tak mi okamžitě odpověděli, že jestli to ještě zopakuju,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hokej

Rozhovory

Sport

V tomto okamžiku nejčtenější