Notes: Je zle a nebude líp a počet dětí v čínských rodinách na tom nic nezmění

Sie Čeng-ning a Süe Žuej-čchüan si padli do oka. Vzali se a počali Čchung-čchunga. Bylo jim to ale málo. A tak přišla na svět ještě Le-le. Rodiče měli štěstí. Protože se strefili právě do doby, kdy politiku jednoho dítěte vystřídala v Číně politika dětí dvou. Mohli se rozmnožit více, než zákon povoloval doposud.

Jak to bylo dál? Popisuje v článku Máte více než dvě děti? Už vás z práce (možná) nevyhodíme kolegyně Magdalena Slezáková, která téhle části světa opravdu rozumí.

Já na rozdíl od ní moc ne. Je zvláštní, Čína. Vlastně Číňané. Protože si u nás, kde půlka národa brblá nad povinností nosit roušky, nadává na uzavření bazénů a v opatřeních proti covidu-19 vidí spiknutí vlády, parlamentu a Hradu, dost dobře nedovedu představit, že by nějaká strana, ministerstvo či prezidentský úřad říkaly občanům, jak, kdy a kolik dětí si mají vyrobit. Už vidím ty popírače všeho, jak se bouří a s pomocí konspiračních teorií dokazují, že ve skutečnosti naše rozmnožování řídí mimozemšťané.

Jenže ono to bude tak, že většinu průšvihů si lidstvo přivodí samo. A často proto, že než došlápne, nemrkne se, zda se na cestičce neválí motýl, jehož fyzickou likvidací se zcela změní chod dějin.

A čínské zásahy do toho, jak má vypadat ta správná rodina, způsobily například to, že drasticky ubylo žen v populaci. Podle oficiálních údajů jich v zemi žije o 31 milionů méně než mužů. Což, řekne si jeden, tak je o ně alespoň rvačka. Jenže, řekne si druhý, taková společnost je ukňouranější, zranitelnější, méně odolná fyzicky i psychicky a nakonec prostě méně půvabná.

A jak to dopadlo s hrdiny příběhu Čeng-ning a Süe Žuej-čchüan, jejichž jména mi díky neznalosti čínštiny nedávají možnost vyznat se v jejich pohlaví? Paní otěhotněla potřetí. A to už je za hranicí zákona. Konec neprozradím. Přečtěte si drama jedné čínské rodiny sami.

Filipův konec, co přišel vhod

Vojtěch Filip a takový ten stisk rtů, kdy víte, že tomu člověku není do skoku. Fotka výmluvná, ale text Barbory Janákové a Jana Tvrdoně si také nenechte ujít. Předseda KSČM by mne osobně zas tak nevzrušoval, ale jako spojenec naší vládní strany a opora premiéra Babiše vyrostl nejen v mých očích do, jak se nyní ukazuje, nezaslouženého politického rozměru. Volební neúspěch, jak vyplývá z jeho slov, mu vlastně přišel vhod, možná mu i zachrání život, protože prodělal infarkt, tedy dávno před volbami, a musí si odpočinout. Na to má právo, ať už je komunista, či nikoliv. Ale co po něm? Potopa? Nebo zemětřesení? A jak to bude s podporou vládních návrhů a opatření parlamentu?

Já tedy z toho, že se komunisté řítí do propadliště dějin, nijak nervózní nejsem. A jak čtu v článku Filip dostal komunisty na dosah vládě, vymírání voličů ale nezabránil…, mají celkem slušnou šanci tam časem skončit. A už vůbec nemám špatné spaní z toho, že komunisté řeší dilema, zda se vrátí ke kořenům, či ne. A věrni odkazu Marxů, Engelsů a Leninů vytáhnou do svaté války proti kapitalistům. Z toho, že přijde o cenné levé poslanecké hlasy, by měl mít noční můru spíše premiér Babiš. Velkostatář, proti kterým v historii už komunisté s vidlemi i těžší municí táhli mnohokrát.

Obchodník s popularitou, chytrý i vykutálený

Není v tom soudruh Filip ale sám. Propadá se, alespoň ve volebních průzkumech, i daleko těžší kalibr – prezident USA Donald Trump. Důvody, proč to oběma pánům nějak v poslední nejde, jsou ale podobné. Neumějí se chovat.

Co na Trumpovi štve americké voliče, vysvětluje Kirill Ščeblykin na příkladu nezodpovědného vztahu amerického prezidenta ke covidu-19, který sám jako VIP pacient číslo 1 prodělal. Nemocný Trump se propadá v průzkumech. Hrozí mu volební debakl stojí za to přečíst si i těm, koho zaoceánská politika moc nebere. Protože alespoň já jsem tam našla řadu podobností… raději nebudu jmenovat. A nejde zdaleka jen o marginální postavu odcházejícího Filipa.

Tak oznamování dobrých zpráv je samozřejmě pro politika něco jako nirvána. Nic nevypadá lépe, než když můžete vylézt před voliče a sdělit jim, že bude lépe, zvýší se důchody, zlepší se počasí a bude se rodit spousta chytrých a zdravých dětí. Špatné zprávy místo Babiše oznamují ministři je článek, který mi potvrdil, že náš pan premiér je prostě chytrý, vykutálený a strategicky uvažující obchodník s popularitou. A když se i expert diví, jak je možné, že komunikace vlády, v jejímž čele stojí takový zdatný píárista, je tak nemožná, můžu se beze studu divit i já.

Jan Tvrdoň, autor textu, ve kterém mne nejvíce pobavila tato slova, jež vypadla z úst premiéra Babiše: „Zkuste už konečně tady schválit ten zahrádkářský zákon. Neřešte stále covid-19. Už jste na tom strávili asi 15 hodin. Jo? Dneska i mladí lidé mají zájem o zahrady. Je plno lidí, kteří si pěstují zeleninu, ovoce, takže to by bylo super, kdybyste to tady konečně schválili. Máte asi 300 zákonů v řadě, tak místo toho, že tady je plno epidemiologů, zkuste tohle,“ prohlásil 17. září, když už všichni soudní, a dokonce i méně soudní obyvatelé české kotliny věděli, že je zle a nebude líp.

Ambiciózní projekty mi byly vždycky sympatické a to, že chce pan plukovník a ministr zdravotnictví Prymula otestovat skoro všechny Čechy, aby věděl, kdo z nás covid-19 prodělal a kdo ne, je prostě… prostě úchvatné.

Jak stojí v názvu článku Hany Mazancové, dokonce snad i Těžko uvěřitelné! Alespoň to tak vnímají praktičtí lékaři, se kterými, jak to je v armádě, a někdy i ve vládě obvyklé, velení podobné věci neprobírá, nekonzultuje a nečeká od nich žádné připomínky. Prima, jen pak je třeba za taková rozhodnutí nést zodpovědnost. A stejně jako o rady se o ni s nikým nedělit.

Poslouchejte, bděte a přemýšlejte… Od toho jsou tady podcasty Studio N Filipa Titlbacha.

 

Možná jsou to jedny z posledních článků a podcastů, ve kterých je hlavní hrdinkou paní exhejtmanka Jermanová. I když… někteří lidé mají mnohem větší životaschopnost než jiní a často překvapí. Vypadnou oknem, vstanou, otřepou se a vejdou hlavní branou v plné parádě. A tak titulek Jermanová se rozloučila zakázkou pro Babišovo vydavatelství je možná jen drobně… řekněme nepřesný. Neboť to rozloučení, jak zjistila naše investigativní hvězda Eliška Hradilková Bártová, je pěkně tučné a může premiéra Babiše nakonec přesvědčit o tom, že skandály proslulá paní Jermanová si jeho důvěru v budoucnu ještě zaslouží. Odvděčit se za ni umí. Jak? Všechno uslyšíte v podcastu.

I na východ od EU se žije:

Mám pro něj slabost. Ano, přiznám se. Alexandr Lukašenko je prostě pro novináře posvícení. Vždycky, ale opravdu vždycky překvapí. Nenudí. Šokuje. Hladí po novinářské duši. Jako i dnes:

Víte, že ten muž zachránil před smrtí svou největší soupeřku v prezidentských volbách Svjatlanu Cichanouskou? Dnes běloruskému národu i světu prozradil, že se měla stát sakrální obětí a posloužit k rozpoutání revoluce. Celé to zosnoval Západ. On ji spasil, vyvezl do Litvy a vrátil k dětem. Tatínka sice zatím ponechává ve vězení, ale nejspíš také hlavně proto, aby mu nikdo neublížil.

Děkujeme, pane Lukašenko… Málem mi to ulítlo. Ale už se mu prý podle směrnic EU nemá říkat prezident. Nu což. Podřídím se.

Sliby se mají plnit a já mám jeden, který plním ráda. I když to nic veselého není. V každém svém Notesu zmíním Maryju Kalesnikavovou. Najít o ní zmínku ve světovém tisku už dá fušku. Přesně to režim, který ji zavřel do vězení, předpokládal. Nejdřív budou všichni ti lidskoprávní aktivisté vřískat a ječet, ale nespravedlností je ve světě mnoho, a tak bude pozornost brzy odvlečena jiným směrem. Je to tak.

Pro pořádek tedy: tahle statečná žena je stále ve vězení.

Nakonec medvěd. Bohužel mrtvý. A za ním jeden z takových méně významných politiků ze Sverdlovské oblasti, Nižněturinského okruhu, pan Stasenok. Copak asi dělají ti mocnější a významnější. Někdo loví medvědy, někdo posílá statečné ženy do kobek.

O vraždění tygrů, mlčení jehňátek i Maryji Kalesnikavové zase příště v Deníku N i v Notesu. A stále dokola, dokud to bude zapotřebí.