Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Sedmdesát let od procesu s hokejisty. Je možné, že v tom měli prsty Sověti, chtěli se zbavit největších soupeřů, říká historik

Zlatý tým na mistrovství světa 1949 ve Stockholmu. Sestava mužstva: brankář Josef Jirka, František Vacovský, Jiří Macelis, Čeněk Pícha, Miroslav Marek, Josef Trousílek, Přemysl Hainý, Miloslav Charouzd, Vladimír Zábrodský, Augustin Bubník, Vladimír Kobranov, Vladimír Bouzek, Václav Roziňák, Oldřich Němec, Stanislav Konopásek, František Mizera a brankář Bohumil Modrý. Foto: ČTK
Zlatý tým na mistrovství světa 1949 ve Stockholmu. Sestava mužstva: brankář Josef Jirka, František Vacovský, Jiří Macelis, Čeněk Pícha, Miroslav Marek, Josef Trousílek, Přemysl Hainý, Miloslav Charouzd, Vladimír Zábrodský, Augustin Bubník, Vladimír Kobranov, Vladimír Bouzek, Václav Roziňák, Oldřich Němec, Stanislav Konopásek, František Mizera a brankář Bohumil Modrý. Foto: ČTK

Na přelomu 40. a 50. let minulého století přivezla československá hokejová reprezentace dvě zlaté medaile z mistrovství světa. Jenže další už hokejisté nepřidali. Před sedmdesáti lety komunisté ve vykonstruovaném procesu zavřeli jedenáct elitních sportovců dohromady na 75 let. Bývalý novinář a hokejový historik Tomáš Kučera, který řídí marketing a PR v českobudějovickém Motoru, v rozhovoru pro Deník N vysvětluje okolnosti zatčení tehdejších reprezentantů a také třeba, proč úspěšní hokejisté dráždili komunistický režim.

Před sedmdesáti lety komunistický režim ve vykonstruovaném procesu odsoudil jedenáct reprezentačních hokejistů. Vy jste studoval historické záznamy nejen z té doby. Zajímalo by mě, jaký měli hokejisté na přelomu 40. a 50. let společenský status?

Hokejisté byli jedni z nejpopulárnějších sportovců a největších hvězd u nás, protože hokej byl po válce nejúspěšnějším sportem. Reprezentace vyhrála dva šampionáty, na olympiádě získala stříbro. Fotbal byl v té době větším sportem, protože se hrál většinu roku, ale hokejisté zase měli ve světovém a evropském měřítku větší úspěchy a byly to opravdu hvězdy prvního formátu.

Takže by se to dalo přirovnat k dnešní době?

Určitě, skoro bych řekl, že tehdy byli hokejisté ještě více vidět, protože před 70 lety nebyla taková široká škála sportů. Dokazuje to třeba i fakt, že brankář Bohumil „Bóža“ Modrý měl svou vlastní rubriku v časopisu, ve které učil mladé gólmany chytat. Takže tehdy byli hokejisté opravdu na vrcholu popularity.

Režim poslal jedenáct hokejistů do uranových dolů v Jáchymově.

Bohumil Modrý byl odsouzen na 15 let, Augustin Bubník na 14 let, Stanislav Konopásek na 12 let, Václav Roziňák na 10 let, Vladimír Kobranov na 10 let, Josef Jirka na 6 let, Zlatko Červený na 3 roky, Jiří Macelis 2 roky, Antonín Španinger 1 rok, Přemysl Hainý 1 rok, Josef Štock 8 měsíců.

Byli už tehdy elitní hokejisté stoprocentními profesionály?

Nedá se říct, že byli profesionálové, ale v těch dobách si to hlavně hráči LTC Praha uměli udělat, aby se mohli věnovat jenom hokeji. Ještě před nástupem komunistů dokázalo vedení LTC hráče zaměstnat tak, aby jim práce nezasahovala do hokeje. Takže kolikrát ani nemuseli chodit do práce. Dá se říct, že pro některé byl hokej jediným zdrojem obživy.

Na druhou stranu to nebylo u všech. Třeba Bóža Modrý se věnoval hokeji naplno, ale zároveň to byl vystudovaný inženýr, takže měl dostatek pracovních možností i mimo hokej. A hlavně v těch regionálních klubech jako třeba u nás v Českých Budějovicích hráči normálně pracovali. Třeba František Mizera byl mistr světa, ale hokej byl pro něj víceméně zábava, protože normálně chodil do práce.

„S nástupem komunismu utekla pětina hokejové ligy“

Byl hokej tehdy sportem pro dělnickou třídu, nebo spíše pro řekněme vyšší vrstvu?

V té době byl hokej spíše pro vyšší vrstvu, ale začalo se to trochu měnit. Ti úplně první zakladatelé hokeje u nás byli vyloženě intelektuálové, většinou to byli právníci a další vysokoškoláci. Ve třicátých a čtyřicátých letech se situace začala trochu lámat, protože hokej ovlivňoval pracovní život hráčů, takže ti nejlepší se potom už na tak vysoké pozice v pracovním životě nedostávali. Ale zase je to případ od případu. Obecně ale byl i tehdy hokej spíše sportem pro vysokoškolsky vzdělané lidi.

Ptám se proto, jestli elitní hokejisté nemohli být trnem v oku pro tehdejší režim, který se dostal k moci po válce v roce 1948?

Samozřejmě,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Hokej

Rozhovory

Česko, Sport

V tomto okamžiku nejčtenější