Nevěřme populistům a nacionalistům, neberme migrantům důstojnost, vzkazuje papež ve své nové encyklice
Komentář Mariána Sekeráka: „Všichni lidé bratry jsou“ – tak zní název románu, který v 60. letech minulého století napsal i u nás známý a populární rakouský spisovatel Johannes Mario Simmel. A možná je to také jedna z prvních volných asociací, která se vynoří v mysli při čtení nejnovější, v pořadí již třetí encykliky papeže Františka. Je totiž věnována tématům, která jsou ryze humanistická a stojí v podstatě nad křesťanskými i dalšími konfesemi – tématu lidského bratrství a sociálního přátelství. Populistům, nacionalistům a zastáncům ničím neomezeného trhu se jeho poselství líbit nebude.
„Starověké konflikty, o nichž se dlouho myslelo, že byly pohřbeny, znovu propukají, zatímco případy krátkozrakého, extremistického, žlučovitého a agresivního nacionalismu jsou na vzestupu. V některých zemích vytváří koncept lidové a národní jednoty ovlivněné různými ideologiemi nové formy sobectví a ztrátu smyslu pro společnost pod záminkou obrany národních zájmů,“ píše pontifik hned na začátku svého okružního listu s italským názvem Fratelli tutti.
Název se podle instrukcí Vatikánu nebude na rozdíl od samotného textu překládat do národních jazyků. Podobně, jako tomu bylo před pěti lety u jeho předchozí encykliky s názvem Laudato Si, která je věnována ekologickým problémům současnosti.
Oba dva dokumenty byly inspirovány životem a myšlením sv. Františka z Assisi, na jehož počest si současná hlava katolické církve vybrala své papežské jméno. A v předvečer jeho svátku svůj nový dokument podepsala.
Již z výše citovaných slov je patrné, že autor – jak se při podobných příležitostech říká – „tne do živého“ a „nebere si servítky“. Pobízí křesťany k hlubší sebereflexi, když píše, že „ti, kteří se považují za nevěřící, mohou někdy uvádět Boží vůli do praxe lépe než věřící“. Současně nabízí zevrubnou, místy sociologizující sondáž současných výzev naší civilizace a také hojně kritizuje: nacionalismus, individualismus, bezmeznou spotřebu a rovněž populismus. Jeho zevrubné analýze věnuje hned několik odstavců. Líbit se jeho slova nebudou mnoha samozvaným obráncům „tradičních (křesťanských) hodnot“.
Papež důkladně rozlišuje mezi politickými vůdci, kteří jsou „populární“, a těmi populistickými. Zatímco ti první „jsou schopni
