Od kroucení krkem po vstup do EU. Ověřili jsme výroky Gottwalda i Havla

Prošli jsme významné okamžiky našich dějin a pokusili se najít zásadní výroky, který se k nim vážou. U každého z nich jsme se krátce ohlédli do minulosti a zjišťovali, zda je z dnešního pohledu pravdivý, či nikoli.
Národní shromáždění, 28. října 1919 | ||
![]() Během 1. světové války skutečně Masaryk a jeho kolegové agitovali v zemích budoucích vítězů války za rozbití Rakouska-Uherska a vznik samostatných států. Masaryk byl takto činný ve Francii, v Británii, ve Spojených státech i v Rusku. Působil veřejně, přednášel, jednal s politiky, agitoval. Významné bylo také vytvoření vlastních legií. Čeští a slovenští vojáci se zapojili do vojenských akcí proti Centrálním mocnostem na více frontách. Podařilo se zorganizovat legie ve Francii, v Itálii a v Rusku. Československé vojsko na Rusi bylo nejpočetnější, během války se vyznamenalo v řadě bitev. Po skončení první světové války dále aktivně působilo v Rusku, známými jsou boje na Transsibiřské magistrále. Masarykův výrok je tedy dozajista pravdivý. |
||
Národní shromáždění, 21. prosince 1929 | ||
![]() Komunisté se skutečně učili. A učili se dobře. Jak dokládají data Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, v období po únoru 1948 probíhaly v Československu rozsáhlé represe. Popraveno bylo z politických důvodů 248 lidí. Vězněno bylo kvůli politickým důvodům 205 tisíc lidí. Během věznění zemřelo 4 a půl tisíce lidí. Desetitisíce lidí emigrovaly z vlasti. A to není zdaleka vše – mohli bychom dále uvádět nucené práce, zabité na státních hranicích nebo ty, kteří se nedobrovolně stali součástí PTP (Pomocných technických praporů). Byl zkonfiskován majetek řadě lidí nebo třeba církvím. Po roce 1989 byl přijat zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Komunistická strana Československa se rozdělila a v budoucí České republice se přejmenovala na KSČM. Ač je její podpora ve společnosti na nejnižší úrovni od roku 1921, díky jejím hlasům získala současná vláda důvěru a vládne. Ozvěny minulého režimu jsou stále přítomny, například tehdy, když se řeší spolupráce politiků či dalších veřejně činných osob se Státní bezpečností. |
||
Československý rozhlas, 30. září 1938 | ||
![]() Přesně to se bohužel stalo. V Mnichově se na konferenci sešli zástupci Itálie, Německa, Francie a Velké Británie. Československo se samotných jednání neúčastnilo, bylo pouze seznámeno s výsledkem. Tím bylo odstoupení Sudet Německu. Během 10 dnů mělo Československo přijít o zhruba 41 tisíc kilometrů čtverečních a bezmála pět milionů obyvatel. Země byla postavena svými tehdejšími spojenci před hotovou věc a bylo jí řečeno, že se musí podřídit. Tuto variantu tehdy prezident Beneš akceptoval a následně se vzdal své funkce hlavy státu. První republika skončila. Po 80 letech je všechno jinak. Česká republika součástí Severoatlantické aliance. Jde o nejsilnější vojenský pakt planety. Z pohledu garance bezpečnosti je významný zejména článek 5 Washingtonské smlouvy. Ten uvádí, že „ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich (členské zemi NATO) v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem“. V rámci našeho fungování v NATO jsme takto vyšli vstříc Spojeným státům po útocích 11. září, kdy USA článek 5 aktivovaly. |
||
16. května 1945, Staroměstské náměstí | ||
![]()
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N. |