Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pop-jazzový Gregory Porter zvládá na novém albu i velký orchestr a využívá talent varhaníka Ondřeje Pivce

Gregiry Porter na Festival du Bout du Monde v roce 2017. Foto: The Supermat, Wikimedia
Gregiry Porter na Festival du Bout du Monde v roce 2017. Foto: The Supermat, Wikimedia

Držitel dvou cen Grammy a jeden z nejúspěšnějších jazzových interpretů současnosti Gregory Porter pozměnil na desce All Rise zvuk. Pokud mu kritika v souvislosti s předchozím autorským titulem Take Me To The Alley (2016) vytýkala pokračující vplouvání do stereotypu, tentokrát překonal nebezpečí sebeopakování bohatším aranžmá. A také větším posunem k sofistikovanému popu, soulu a rhythm-and-blues.

K využití orchestru Portera inspirovala práce na desce Nat King Cole & Me (2017), kde se v patřičné, érou bigbandů inspirované košatosti věnoval repertoáru převzatému od svého dětského idolu. Zatoužil totiž zjistit, jak bude orchestrace působit v jeho vlastních písních.

Co se naštěstí nezměnilo, je Porterova autorská invence. Což platí jak pro melodickou nápaditost, tak pro sugestivní texty. Vždy uměl pohladit i tnout do živého. Také na All Rise oslavuje lidské souznění a vedle toho v kultivovaných protestsonzích trefně pojmenovává problémy.

„Frázi ‚všichni povstaňte‘ (all rise) většinou slyšíme, když do místnosti přijde nějaký prezident nebo soudce. Ale já tím myslím, že by takhle neměla být poctěna jediná osoba. Všechny by nás měla povznést a taky zvednout na nohy láska. To je moje politické přesvědčení a jediná pravda. Vychází z mé osobnosti, z osobnosti mojí mámy, z podstaty

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější