Reportáž z Arménie: obětí bojů o Karabach přibývá, do Jerevanu přijíždějí lidé prchající před válkou
„Zrovna jsem doma zasadila růže. Pak začali střílet,“ říká mi pětapadesátiletá Aida s tváří ztěžklou starostmi. Má za sebou tři sta kilometrů cesty z ostřelovaného Stěpanakertu až sem, do Jerevanu. Sedíme na matraci na podlaze umělecké galerie, kde zaměstnanci před pár dny svěsili obrazy a s pomocí přátel a známých z okolí připravili provizorní zázemí pro lidi, jako je ona – ty, kteří prchají z Náhorního Karabachu, kde už osmým dnem probíhají intenzivní boje, píše z Arménie pro Deník N Zuzana Gruberová.
Aida ještě nikdy předtím z rodného Karabachu neodjela. Ani za války v 90. letech, ani při bojích v roce 2016. „Teď mám ale malé vnuky – nejmladšímu jsou čtyři měsíce,“ vysvětluje, proč se rozhodla opustit oblast konfliktu a zároveň svůj domov. „Jeho otec bojuje právě teď na frontě.“
Zajímá mě, jestli je v pořádku a jak s ním rodina komunikuje. „Volat mu nemůžeme, mohlo by ho to ohrozit. On je ve válce. Když se se mnou bude vybavovat, kdo bude střílet?“ odpovídá Aida.
„Ne, prostě když to jde, spojí se
