Hrůzostrašné příběhy pro dlouhé zimní večery. Čtyři recepty na husí kůži
Zima sice není, co bývala, ale krátké dny a dlouhé zšeřelé večery jsou astronomickou nevyhnutelností. V takový čas je nejlepší rozsvítit si lampičku u křesla, nalít víno, pozamykat všechny dveře, rozvěsit česnek a začíst se do hrůzostrašného příběhu. Čtyři knihy klasického střihu vám chceme doporučit.
Básník stínů
Je opravdu málo spisovatelů, jejichž tvorbu poznáte skoro hned, po přečtení několika vět. Patří k nim Kurt Vonnegut, patří k nim i Ray Bradbury. Na překlady jeho děl mají čeští čtenáři štěstí, protože tento autor byl již koncem 50. let vyhodnocen jako angažovaný spisovatel a byl jedním z mála emisarů moderní americké prózy u nás. Nejznámější je díky svým sci-fi knihám, ale jeho první publikovanou knihou ve Spojených státech byla sbírka hororů Temný karneval (1947). Z ní pocházejí prakticky všechny jeho nejslavnější nadpřirozené a fantaskní příběhy, které se porůznu objevovaly v hororových antologiích i časopisech.
Za moderní klasiku jsou již dnes považovány povídky Kostra, Emisar, Malý vrah či Zástup. Bradbury míval neuvěřitelně bizarní nápady a dovedl jim svým jemným jazykem dodat uvěřitelnost a civilnost. Nyní konečně vychází tato sbírka v původní podobě, vcelku, v nakladatelství Plus v rámci autorových sebraných spisů. Většina povídek vznikla ve druhé polovině 40. let, které bylo pro Bradburyho šťastným obdobím, během něhož se od něj múzy nehnuly ani na krok. Nově bylo přeloženo pro toto vydání jen několik povídek, většinu jich již známe z různých výborů. Takto pohromadě můžeme o knize prohlásit, že bychom těžko hledali povídkovou sbírku tohoto žánru, která je kompaktnější, nadčasovější a působivější.
Jedním z přínosů tohoto autora k žánru bylo obracení rolí, co je dobro a co je zlo, a také pohled na monstra, jako by byla „lidmi, jako jsme my“. Ostatně některá z největších monster z Bradburyho povídek jsou lidé, často děti, které nebyly zadrženy ve svých činech morálkou dospělých.
Jako ilustraci jeho umu jmenujme hned úvodní povídku Rodinná sešlost. Weird Tales, kam autor psával, ji vrátil, protože nezapadala do představy typického hororu. S radostí ji však uveřejnil jeden z časopisů pro obecné publikum, kde později Bradbury často publikoval a stal se i šiřitelem fantastiky mimo uzavřené ghetto žánrových magazínů.
Hrdinou povídky je chlapec Timothy, který trpí strašlivou chorobou
