Obrazem: Tepna, galerie i přístřeší. Nejnatíranější most, Antonína Zápotockého, dostane dlahy za stamiliony
V dobách rozvinutého socialismu byly vrcholnou ukázkou dopravního stavitelství v Praze mosty. Pojmenovávaly se po dělnických prezidentech. Nuselský most z počátku sedmdesátých let se jmenoval Klementa Gottwalda a Barrandovský, z osmdesátých let minulého století, po Antonínu Zápotockém. Je to, jako by se dnes tunel Blanka (vrcholné dílo postrevolučních tunelářů) jmenoval tunel Miloše Zemana a jeho plánované pokrčování tunel Andreje Babiše.
Most Antonína Zápotockého byl dokončen v roce 1988. Po třiceti letech je prý na hranici životnosti a potřebuje opravu za stovky milionů korun. Podívejte se na něj jinak než pohledem 142 000 řidičů, kteří po něm denně projedou.
Již od 18. století v těchto místech umožňoval přechod řeky pontonový most. Po první světové válce vznikl velkorysý projekt dvou mostů v různých výškách, které měly spojit Hlubočepy s Braníkem a Dívčí hrady s Kavčími horami. V období po druhé světové válce byl již navrhován jediný most. Vzniklo celkem třináct koncepčních variant, z nichž některé počítaly s tunely pod barrandovskými terasami. V srpnu 1976 byla nakonec vybrána varianta šikmého přemostění.
Nový hotel nad Barrandovou skálou. Torzo slavných teras na opravu stále čeká.
Ani dechberoucí pohled z podolské skály na největší pražský most nezabránil tragédiím, které připomíná několik pomníčků.
Dokončení části vnějšího okruhu provozu krátce ulehčilo, teď už je to opět nejvytíženější cesta v Česku, denně tu projede 142 tisíc aut. Vypadá to jako důkaz toho, že stavět další silnice nemá smysl,
