Opravili silnice, setřásli socialistický outfit. Co ale můžou Češi východním Němcům závidět nejvíce?
Komentář Pavla Poláka: O projektu sjednoceného Německa se už dlouho nedá říkat, že sklenice je z poloviny prázdná. Přestože rozdíly mezi německým západem a východem nadále přetrvávají, ona pomyslná sklenice se už plní téměř po okraj. Zkušenost východních Němců je v Evropě jedinečná. Sjednocení jim přineslo spoustu frustrace, ale v konečném součtu jim dopomohlo k tomu, co bývalo po sametové revoluci jednoznačným českým programem: být nezpochybnitelnou součástí západního světa.
Rok co rok vydává vládní zmocněnec pro nové spolkové země zprávu o stavu německé jednoty. A rok co rok lze hlavní poselství těchto zpráv shrnout do věty: jsme na dobré cestě, ale stále je co dohánět. V tomto duchu se letos vyjádřil i současný zmocněnec Marco Wanderwitz. Sjednocení Německa je projekt, jehož úspěšnost se postupně zvyšuje.
V roce 1990 byla východoněmecká produktivita práce na 37 procentech té západní. Kromě toho brali Němci na západě v průměru o polovinu více. Po třiceti letech jsou tyto ukazatele téměř identické. Také nezaměstnanost je v obou částech Německa srovnatelná.
To je bezesporu úspěch. Zvlášť když si uvědomíme, že východ Německa si s sebou stále nese jeden velký strukturální hendikep: průmysl, a tedy i pracovní místa jsou především na západě. Německý blahobyt není rozprostřen rovnoměrně. Dokud pojede motor německé ekonomiky na plný výkon zejména na západě, bude na tom východ vždy o něco hůře. To je prostý fakt.
Bylo by ale velkou chybou
