Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Spousta lidí to pořád nechápe: Položka, že budeme žít normálně a nic se nestane, v menu není, říká expert z Oxfordu

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Jan Kulveit patří mezi odborníky ze zahraničí, kteří státu neformálně radí, jak zpomalovat epidemii. Na Oxfordské univerzitě se zabývá modelováním a globálními riziky. „Přijde mi, že spousta lidí pořád nerozumí dynamice epidemie. Není žádná realistická možnost nedělat nic,“ říká v rozhovoru pro Deník N.

Vaše modely dokážou vypočítat, jak která opatření sníží rychlost epidemie. Ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) na dotaz Deníku N odpověděl, že úřad také takové modely má, ale je otevřený i vašim návrhům a probírá je s vámi na telekonferenci. Jak jsou vaše jednání daleko?

Odborně se o tom bavíme. Nejde o jeden model a nejde o přesná čísla. Jako vědci a lidé zabývající se modelováním sledujeme odbornou literaturu. Není reálné, že by ministr zdravotnictví sám četl vše, co vychází byť jen v prestižních časopisech. Takže naším úkolem je poskytnout ministerstvu zdravotnictví souhrn poznatků. Případně dokázat říct, že když přijmete toto opatření, nejpravděpodobnější je takový vývoj epidemie. Nebo třeba upozornit, že některé změny mohou vést k lepším výsledkům než jiné, a přitom být levnější. Na této úrovni se o tom s panem ministrem bavíme.

Vy jste na jaře pomáhal spoluvytvářet chytrou karanténu.

To je pravda, ano.

A teď se znova dostáváte do hry? Dá se říct, že vám ministr opět naslouchá?

K chytré karanténě jsem se dostal v rámci sdružení Covid19CZ, kde jsem radil s návrhem počáteční strategie trasování. Sdružení předalo to, co se vyvinulo, státu. Žádnou formální roli nadále nemám.

Snažím se pomáhat s covidem v Česku, primárně ale pracuji na projektu EpidemicForecasting.org, kde jsme přímo pracovali pro jiné vlády. Nebo třeba pro jednu obří farmaceutickou firmu vyvíjející nadějnou vakcínu. Radili jsme jim, kde ji zkoušet. To má velký smysl – když se podaří globálně urychlit vakcínu o den, i ten krátký časový rozdíl zachrání mnoho lidí.

Takže jste se teď primárně věnoval jiným věcem.

Ano. Na chytré karanténě pracovala v Česku spousta schopných lidí. Ale není to tak, že bych se s nikým nebavil. Možná byla moje chyba, že jsem se v létě nesnažil víc telefonovat.

Proč?

Předpokládal jsem, že je víceméně všem odborníkům jasné, že se dá se začátkem školního roku čekat poměrně rapidní nárůst reprodukčního čísla. A že pokud budeme startovat s relativně vysokým počtem případů na konci srpna, může pak být nárůst případů poměrně dramatický.

Rozumné názory tu zaznívaly od více lidí. Čekal jsem, že v srpnu převládne i ve veřejné debatě realistický pohled na rizika, oproti tomu letnímu optimismu po zvládnutí první vlny.

To se nestalo. Kdybych měl lepší odhad pro dynamiku expertních a pseudoexpertních názorů v Česku, asi bych se snažil víc varovat nebo pomoci při přípravě na podzimní vlnu.

Teď ale ministr Prymula řekl, že se bude vašimi modely zabývat. My dodnes přesně nevíme, na základě čeho se vláda rozhoduje, jaká opatření bude zavádět a jaká budou mít efekt na zpomalení epidemie. Řekl vám pan ministr, že do budoucna více zohlední váš model?

Nemůžu mluvit za vládu, předpokládám, že zohlední různé relevantní modely. Pan ministr Prymula je epidemiolog, takže se s ním velmi snadno komunikuje o výsledcích epidemického modelování. Z tohoto pohledu je to poměrně jednoduché. (Ministr Prymula ve středu poslancům řekl, že nemá problém poskytnout podklady k rozhodování a že vychází ze čtyř modelů, pozn. red.)

Kdo se díval na modely, věděl, kam to spěje

V jaké jsme tedy v Česku aktuálně situaci? Na Facebook jste napsal, že každý, kdo se dívá do modelu, vidí plné JIP a mrtvé už při pohledu na tisíce potvrzených nakažených. Není to předčasné strašení? Co v těch modelech aktuálně vidíte?

Myslel jsem to naopak zpětně. Pokud je dnes nějaký počet nakažených, je jisté, že část z nich v horizontu několika týdnů umře. Když od začátku září rychle přibývalo nakažených, bylo jasné, že koncem září poroste počet vážných případů. A kdo se díval na modely tehdy, viděl, kam to spěje.

Když si někdo utváří názor nebo dělá rozhodnutí na základě toho, kolik lidí umřelo dnes, ta rozhodnutí se projeví na počtu mrtvých ne dnes, ale za necelý měsíc. Je to jako řídit auto podle pohledu do zpětného zrcátka.

Které číselné ukazatele tedy doporučujete sledovat jako rozhodující? Je to reprodukční číslo R vypovídající o tom, kolik lidí jeden prokázaný nemocný nakazí? Nebo procento pozitivních mezi testovanými? Nebo volná kapacita intenzivní péče? K čemu bychom měli upínat pozornost?

Asi záleží, jak kdo. Já se dívám typicky na týdenní průměry potvrzených případů, na hospitalizace, na odhady reprodukčního čísla a na pozitivitu (množství pozitivních z celkového počtu testů, pozn. red.). A kolik se dělá testů. Odhady R je třeba chápat v souvislostech s testy: pokud se nezvedá testovací kapacita, může být důležitý vývoj pozitivity testů. Ale ta se také nemůže moc zvedat, jelikož mezi testovanými jsou i samoplátci a podobně. Takže pak větší část případů nevidíme. Také se dívám na vývoj epidemie v ostatních zemích.

Jan Kulveit

Působí na Institutu budoucnosti lidstva Oxfordské univerzity, zabývá se sladěním umělé inteligence s lidskými zájmy, modelováním, globálními riziky či strategiemi pro budoucnost. Dříve působil jako vědecký pracovník na Fyzikálním ústavu AV ČR, byl ředitelem Spolku pro efektivní altruismus a pořádal letní školu zaměřenou na umělou inteligenci přizpůsobenou člověku.

Jan Kulveit působí na Institutu budoucnosti lidstva na Oxfordské univerzitě. Foto: University of Oxford

Co lze na základě zmíněného říci o aktuálním stavu epidemie v Česku?

Reprodukční číslo přirovnávám k plynovému pedálu. Když je nad jedničkou, zrychlujeme, když je pod jedničkou, brzdíme. A denní počet nových případů je něco jako rychlost, kterou přibývají nakažení. Ujetá vzdálenost za námi jsou lidé, kteří se uzdravili nebo umřeli. Na začátku září jsme hodně zrychlovali a zhruba od půlky září, kdy se zavedly roušky a spousta lidí si uvědomila, že se to zase dost rozjíždí, jsme přestali šlapat na plyn, ale pořád jsme akcelerovali.

Teď jedeme docela vysokou rychlostí, už to dost sviští. Tak jsme sundali nohu z plynu a byla jen otázka, jak rychle budeme brzdit.

Co považujete za to sundání nohy z plynu?

To znamená, že je reprodukční číslo na jedničce. Pojedeme konstantní rychlostí počtu nakažených…

My už jsme tedy nohu z plynu sundali? Snižujeme reprodukční číslo dostatečně?

S poslední sadou opatření ze středy

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější