Blízký východ žije sbližováním arabských států a Izraele. Jak se Palestinci ocitli na vedlejší koleji?
Analýza: Rok 2020 bude v očích mnoha Palestinců zapsán černě. Nejvíce se v této souvislosti mluví o normalizaci vztahů Bahrajnu a Spojených arabských emirátů s Izraelem bez toho, že by arabské státy podmínily svůj krok izraelskými ústupky v palestinské otázce. Jenže podrobnější pohled ukáže, že Palestinci, nebo přinejmenším jejich představitelé, utrpěli v posledním období mnohem více porážek, analyzuje situaci na palestinských územích Jan Fingerland.
Bylo to Trumpovo předloňské rozhodnutí přesunout americkou ambasádu do (Západního) Jeruzaléma, tedy krok k mezinárodnímu uznání Jeruzaléma za izraelskou metropoli, proti vůli Palestinců.
Dále Trumpův mírový plán, představený letos, který Palestincům dává méně, než požadovali a než dříve nabízeli Izraelci.
Totéž platí pro letošní Netanjahuův plán na anexi Západního břehu, který se sice neuskutečnil, ale ne proto, že by mu palestinští politici dokázali zabránit.
Obě znepřátelené „palestinské vlády“, Fatahu na Západním břehu i Hamásu v Gaze, čelily už několika vlnám protestů vlastních lidí, kteří žádají lepší veřejné služby, vadí jim korupce a nezaměstnanost.
A samozřejmě neschopnost jednat účinně s Izraelci.
Za poslední rok značně poklesla finanční podpora Palestinců od arabských i západních dárců, což značně zasáhne hlavně vládu Fatáhu na Západním břehu a dále to sníží jeho autoritu i ekonomickou situaci. Pokles dotací nezrcadlí jen hospodářské problémy dárců, ale i relativní pokles významu palestinské otázky v arabském světě a neschopnost palestinské politické elity o něm své partnery přesvědčit.
Ukázalo se to na posledním