Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Karel Gott chtěl, aby dokument o něm byl napínavý. Nakonec je – ale jinak

Olga Malířová Špátová s Karlem Gottem. Foto: Jan Malíř
Olga Malířová Špátová s Karlem Gottem. Foto: Jan Malíř

Ve čtvrtek 1. října uplyne rok od odchodu legendy české populární hudby Karla Gotta. Poslední rok jeho života za ním jezdila dokumentaristka Olga Malířová Špátová a výsledkem je film Karel, který mohli v předpremiéře vidět návštěvníci festivalu Finále Plzeň. Do kin film vstoupí 15. října. Přinášíme rozhovor s autorkou filmu, režisérkou Špátovou.

Pro natočení tohoto filmu jste byla oslovena přímo rodinou Karla Gotta. Předpokládám, že jste netušili, že bude životopisný film prostřiháván záznamem o zpěvákově odcházení. Jaký měl film původně být?

V roce 2009 jsem natočila pro Novu dokument Fenomén Gott. Před dvěma lety mi Gottovi zavolali, že by si přáli, abychom spolu natočili druhý film, který by byl celovečerní do kin. Měl být o celém Karlově životě, takový dárek k jeho osmdesátinám. Můj první pocit byl, že se nechci opakovat. Na druhou stranu jsem si moc přála ještě někdy v životě Karla potkat profesně a natočit s ním něco hlubokého a lidského.

Ten první film jsem s ním točila ve svých 23 letech, a ještě jsem v některých směrech nebyla dostatečně odvážná, třeba co se týče politiky. Teď jsem si uvědomila, že musím jít i do bolavých témat, jako je právě politika, nemoc, vztahy. To jsem Karlovi řekla hned na první schůzce. On se na mě tak podíval těma svýma modrýma očima a chtěl dopředu vědět, jak si to představuju. Což je u dokumentu problém, protože nevíte, kam vás natáčení zavede. Karel to naopak chtěl mít předem jasné a sám se na vymýšlení některých scén podílel. Když nějaká neměla pointu nebo i fór, byl viditelně nervózní.

Naštěstí tam přicházely momenty, které byly nečekané a neplánované. Třeba jako pilulka na srdce, která mu spadne na zem a Ivana ji hledá pod stolem. Karel věděl, že ho při tom točím, a byl úplně odzbrojený a nerad. V takových scénách se už „neuhlídal“, ale věřím, že kdyby to teď viděl, smál by se. Vždyť to bylo krásně symbolické, že nám upadne zrovna to, co potřebujeme nejvíc, v tomto případě prášek na srdce.

Vzhledem k okolnostem, za jakých film Karel vznikal, jsem nečekal, že se tam pustíte i do tak ožehavého tématu, jako byl třeba podpis tzv. Anticharty.

On o tom začal mluvit sám, spontánně a tak zprudka, jak

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější