Deník N

Máme proč být na sebe hrdí a měli bychom to slyšet i od svého prezidenta

„Nebyl to rok, který by patřil k těm nejlehčím, ale vy jste zase dokázali, že v těžkých chvílích umíte obstát. Je mi ctí, že z tohoto místa můžu dnes promluvit právě k vám,“ zněl by zhruba projev prezidenta, který svůj národ dokáže ocenit. Foto: pxhere
„Nebyl to rok, který by patřil k těm nejlehčím, ale vy jste zase dokázali, že v těžkých chvílích umíte obstát. Je mi ctí, že z tohoto místa můžu dnes promluvit právě k vám,“ zněl by zhruba projev prezidenta, který svůj národ dokáže ocenit. Foto: pxhere
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Jany Ciglerové: Vrátila jsem se po půl roce do země, kde jsem se narodila, abych se od prezidenta ve svátečním poselství dozvěděla, že jsem vlastně celá špatně. Miloš Zeman se vyjádřil proti elitám, neziskovkám a médiím, přičemž já jsem vlastně všechno dohromady.

S vysokoškolským vzděláním a bydlištěm v Praze jsem elita, bez nároku na zisk pomáhám přes nadace i přímo, a aby toho nebylo málo, jsem a vždycky jsem byla novinářkou. Jsem jedna z těch, na nichž pan prezident ve svém projevu na druhý svátek vánoční nenechal jedinou niť suchou.

Neubráníte se srovnávání, to vám řekne každý, kdo žije nějakou dobu za hranicemi své země, a tak srovnávám i já. Dočasně teď žiju v USA, také tady mají prezidenta, který pomlouvá média, aby otupil jejich kritiku. Ale dokonce i Donald Trump neustále opakuje, že člověk se má snažit být lepší, než je. A umí pochválit, možná někdy až moc.

„Nechat místo, odkud jsem vzešel, v lepším stavu, než bylo dřív,“ tak znělo i jedno z životních pravidel nedávno zesnulého republikánského prezidenta George Bushe. V této zemi je snaha být lepší, než jsem, cílem prakticky každého, principem, na němž stojí společnost. A když se to daří, ostatní to dokáží ocenit. Jeden povzbuzuje druhého, kdo může, pomáhá.

Proto je to Zemanovo poselství tak strašně smutné. Nechválí, neoceňuje…

A přitom by stačilo tak málo. Tato země má samozřejmě řadu problémů, společnost je rozdělená, samotná demokracie a její instituce čelí útokům z mnoha stran. Je v ní však také spousta pozitivní energie, kterou by mohl prezident alespoň částí svého poselství povzbudit, posílit. Co třeba takto?

Vážené dámy a vážení pánové, a zdravím i vás, milé děti,

máme za sebou další rok a já bych vám za něj chtěl poděkovat. Nebyl to rok, který by patřil k těm nejlehčím, ale vy jste zase dokázali, že v těžkých chvílích umíte obstát. Je mi ctí, že z tohoto místa můžu dnes promluvit právě k vám.

Rád bych vám připomněl důležité momenty uplynulých dvanácti měsíců, protože máme na co být pyšní.

Začalo to tím, když neuvěřitelná Ester Ledecká dokázala něco, co žádná žena nikdy před ní: vyhrát zlaté olympijské medaile hned ve dvou různých disciplínách. Ester, jestli se díváš, rád bych ti za nás za všechny ještě jednou vyjádřil díky. A vůbec bych rád ocenil naše sportovkyně. České tenistky opět světu ukázaly, že jsou královnami Fed Cupu.

I tento rok jsme jako země ukázali, kam na geopolitické mapě patříme. Byli jsme aktivním členem Severoatlantické aliance a pevně jsme stáli po boku spojenců, když jsme se v reakci na otravu agenta Sergeje Skripala a jeho dcery ve Velké Británii přidali k vyhoštění ruských diplomatů.

Konečně jsme také ukázali, za jak důležité považujeme

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější