Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Finále Plzeň je dobrým vzorkovníkem české filmové tvorby, neunikly mu velké hity ani zapadlá kvalita

Podivuhodný život Josefa Spejbla. V Plzni to ostatně všechno začalo. Foto: Finále Plzeň
Podivuhodný život Josefa Spejbla. V Plzni to ostatně všechno začalo. Foto: Finále Plzeň

Poslední zářijové dny patří tradiční, již třiatřicáté soutěžní přehlídce českých filmů Finále Plzeň, o niž jsme byli na jaře ochuzeni v důsledku karanténních opatření. Festival nabídne to nejlepší z produkce minulého a části aktuálního roku kin, televizí, ale také studentské tvorby.

bohatém programu se diváci dočkají reprezentativního mikrokosmu české produkce. V nabídce se objeví Nabarvené ptáče, Havel, Krajina ve stínu a Šarlatán, tedy snímky představující „akademickou kvalitu“, tituly usilující o respekt publika a místní a někdy i mezinárodní ocenění. Prostor se najde i pro komerci, jíž odpovídají 3Bobule, Ženská na vrcholu, Bourák a Bábovky, tedy masově vděčné filmy, nad nimiž kritici skřípou zuby, ale zpravidla generují slušnou návštěvnost.

Tyto dvě tváře českého mainstreamu se dlouhodobě setkávají s kritikou, kterou pro Deník N překvapivě otevřeně formuloval programový ředitel Finále Peter Badač. „Musím říct, že mně česká tvorba přijde málo odvážná. Tvůrci se drží v zajetých kolejích stylem i tématy, často chybí filmy, které mohou skutečně rezonovat společností, a to nejen českou. Tvůrci většinou točí pro lokální publikum a už za Krušnými horami jim vlastně nikdo nerozumí. Obzvláště smutné to je, když se podíváme na filmy nastupující generace filmařů v Polsku, Maďarsku nebo Německu a jejich úspěchy v mezinárodním měřítku.“

Výjimky z průměru

Badač neformuluje nic kontroverzního, jde o převládající názor pravidelnějších návštěvníků kin. O to důležitější je, že Finále nabízí těch několik výjimek. Tvoří je většinou malé filmy, na něž v běžné distribuci dorazilo jen pár tisícovek lidí. Patří mezi ně chladně precizní Tiché doteky Michala Hogenauera o české au pair, která se vydává pracovat za hranice a octne se v sektářské rodině. Nebo na skvělých dialozích založený snímek Karel, já a ty Bohdana Karáska, jenž vznikal v poloamatérských podmínkách, ale jehož trefné pozorování každodenního života představuje to nejlepší, co u nás v posledních letech vzniklo. Černá komedie Národní třída Štěpána Altrichtera publikum rozdělila na nadšené a opatrné vůči způsobu uchopení titulní postavy koketující s neonacismem. Promítat se budou i minimalističtí Staříci a Vlastníci, jež na filmových cenách sekundovaly Marhoulovu opusu, což při lobby jednoho z největších českých filmových projektů nebyl lehký úkol. Do programu se dostal i provokativní film Martina „Řezníka“ Pohla Párty Hard.

Programový ředitel i přes svou prvotní kritiku vnímá minulou sezonu

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější