Vystrašení lidé mohou vsadit i na nebezpečné krajnosti. Takoví politici už se leckde derou o slovo, říká Petr Pithart
Socialismus, liberalismus i konzervatismus mají svá racionální jádra, nelze zatracovat jedno na úkor druhého, říká Petr Pithart v rozhovoru, který vznikl při hledání odpovědi na otázku, co v dnešním Česku znamená být konzervativcem. Někdejší představitel Občanského fóra a vrcholný politik mluví o tom, proč je konzervatismus spíš nátura než jasná definice, i o tom, jak sám podobně jako mnozí lidé dlouho nevěděl, že v sobě konzervatismus nosí.
Co v Česku ve 21. století znamená být konzervativec?
Většina lidí si nejspíše myslí, že konzervativec je člověkem pravice. Konzervativní postoje najdeme kolem středu, je pravda, že spíše poněkud napravo, ale ne moc. Pokud by byly hodně napravo, muselo by člověka napadat, jestli už nejde o nacionalismus, šovinismus, nějaký protofašismus, v krajním případě antisemitismus.
Konzervativec může být velmi dobře člověkem silně sociálně cítícím. To si myslím, že jsem třeba zrovna i já. Socialista mívá k dispozici ideologii, bezpečný návod, jak společnost zgruntu předělat! Protože člověk je podle něho přece svou přirozeností dobrý a kazí ho jen špatné instituce, systém. To je rozšířený blud, takzvaný instituční optimismus. Toho se konzervativně založený člověk obává, až děsí. Nakonec to totiž může vést k