Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Milan Kundera cítil, že se nebudu snažit být chytřejší než on, říká překladatelka Anna Kareninová

Překladatelka s literárním příjmením Anna Kareninová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N.
Překladatelka s literárním příjmením Anna Kareninová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N.

Historicky prvním překladem románu Milana Kundery z francouzštiny do češtiny se letos stalo jeho poslední dílo, Slavnost bezvýznamnosti. Náročného převodu pod kontrolou náročného autora se zhostila Anna Kareninová, renomovaná překladatelka Célina a Pounda, pro širší vrstvy spíše „ta paní, která upravuje filmové titulky“. V Poznámce překladatelky přiznává, že překlad měl deset verzí, než byly všechny strany spokojené.

Nové prózy Milana Kundery v Česku dlouho nevycházely. Říkalo se, že autor si je chce přeložit sám, ale nemá na to čas. Můžete prozradit, jak jste se k překladu dostala vy a jak celý ten proces probíhal?

Ano, Milan Kundera, jak známo, celou dobu chtěl své francouzské knihy do češtiny převést sám. „Počeštit je“, jak říkal. Nikdy je nechtěl zadržovat, naopak, zároveň ho ale překlad odváděl od psaní dalších knih, na kterých mu záleželo. Proto ho stále odkládal. Před pár lety začal zřejmě přemýšlet o tom, že vzhledem k vysokému věku by nemusel mít na přeložení všech čtyř francouzských románů dost sil a možná ani času. Neptala jsem se, ale domnívám se, že si to mohl uvědomit, když v roce 2016 pro časopis Kontexty překládal jednu ze zásadních pasáží Slavnosti, „Evin strom“. Domnívám se, že se v tu chvíli rozhodl zvolit si překladatele svých knih prostě proto, aby si stačil převedení do češtiny ještě včas náležitě pohlídat.

Mé překlady Milan Kundera znal. Podporoval v nakladatelství Atlantis vydávání francouzského spisovatele, kterého soustavně překládám, novátora moderní prózy Louise Ferdinanda Célina (první svazky, jak vím, podpořil i finančně) – a mé překlady Célina znal. Vím, že je četl, dokonce si je srovnával na těch nejtěžších místech. Když jsem později psala o Célinovi knihu, cituji tam z jednoho francouzského eseje Milana Kundery pasáž o Célinovi. Psala jsem mu, jestli mohu odstavec použít, a tedy přeložit. Na překladu jsme pak spolu pracovali, bylo to poučné. Zřejmě na základě toho všeho se Milan Kundera rozhodl pro mě. Mně pak překlad navrhlo nakladatelství Atlantis.

Zasahoval Milan Kundera nějak do vašeho překladu, měl nějaká přání nebo poslední slovo?

Na začátku jsem navrhla, že přeložím první kapitolu a pošlu ji Milanu Kunderovi, aby zvážil, zda je pro něho vůbec myslitelné nechat se překládat do jazyka, v němž psal a píše, někým jiným. Tady musím ocenit zásadní spolupráci s editorkou díla Milana Kundery v nakladatelství Atlantis Jitkou Uhdeovou a také s Janou Uhdeovou: obě mi pomohly po svých letitých edičních zkušenostech s jistými návyky uvnitř jeho češtiny. A také mi daly k dispozici v elektronické podobě všechny jeho české texty vydané v Atlantisu. Z Paříže jsem na základě té první kapitoly přes nakladatelství dostala jakési „placet“ a pokračovala. Po dokončení mnoha verzí, které nejprve putovaly mezi mnou a nakladatelstvím, opravdu to byla velká opora, dostal překlad do ruky Milan Kundera.

Věděla jsem, že na tom zdravotně není dobře, a tak jsem

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější