Ceremoniál Cen ministerstva kultury byl vrcholem trapnosti
Dva z oceněných ještě před vyhlášením Cen ministerstva kultury odmítli cenu převzít, a asi dobře udělali. Česká televize a ministerstvo kultury předvedli ukázkovou bezradnost při prezentaci předávání ocenění. Leda že by šlo o nepochopený pokus kreativně prolnout vysoké umění s nízkým. Velmi, velmi nízkým.
Vytvořit seriózní, zábavný, aktuální, důstojný, vtipný, zkrátka celonárodně přijatelný ceremoniál předávání velkých cen je vlastně utopie. Je to jeden z nejtěžších žánrů, v oblasti kultury speciálně, jak se o tom každoročně diváci přesvědčují při různých příležitostech.
Jako by tvůrci ceremoniálů pro ceny v kultuře potřebovali svou kreativitou přebít oceněné. Příkladem toho bylo včerejší předávání Cen ministerstva kultury v oboru divadla, hudby, výtvarného umění, architektury, filmu a překladatelství na Nové scéně Národního divadla. Odhlédněme od toho, že někteří vybraní cenu rovnou z různých důvodů odmítli, a zkusme si představit roli těch, kteří si (většinou) v pokročilém věku tuto pochvalu přáli přijmout. Čekala je však řada nepříjemností. Nejdříve manipulace v sále, kde nejsou na hůře pohyblivé připravení, pak časová prodleva kvůli přípravě televizního natáčení, poté trapná choreografie a podprůměrný scénář ceremoniálu plný nestravitelných vtipů, gratulující ministr, který neumí skloňovat, nakonec návrat do sálu na večírek se špatným vínem a provinčním cateringem.
Většina lidí v sále si už po úvodním vstupu moderátorů, taneční a hudební vložce přála, aby tam nikdy nevkročili.
