Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Marek Toman znovu komentuje české dějiny z nadčasové perspektivy, tentokrát pomocí oživlé sochy Neptuna

Obálka knihy.
Obálka knihy.

Nedávno vydaný román Neptunova jeskyně Marka Tomana lze v mnoha ohledech pokládat za jakýsi doplněk jeho románu předchozího, Chvála oportunismu. Autor je v poslední době neobyčejně plodný a zasloužil by si větší čtenářskou pozornost.

Chvála oportunismu byla svěží a zajímavá četba, mimo jiné i proto, že román byl vystaven na několika velmi dobrých vypravěčských nápadech. Za všechny zdůrazněme dva, předně knihu vypráví Černínský palác, stavba tyčící se vysoko nad Prahou, v jejímž narativu se projevuje distance jak geografická (na hemžení v české kotlině shlíží shůry), tak temporální (palác stojí na svém místě, zatímco lidé odcházejí
a přicházejí), za druhé „oportunismus“, jenž je ironicky chválen a zobrazován jako charakteristika českého národa, je stavěn do kontrastu s manýrismem architektury paláce. Další silnou zbraní bylo silné zakončení. Román gradoval smrtí Jana Masaryka a vypravěč čtenáři předložil vlastní, čtenářsky přesvědčivou interpretaci události.

Chvála oportunismu se Tomanovi velmi podařila. Text drží pohromadě, vypravěč je suverénní, aniž by upadal do rutiny, ironie vtipná a jemná. Ve svém dalším (a nikoli posledním, protože mezitím měla křest úplně nová kniha) textu nazvaném Neptunova jeskyně se Marek Toman celkem pochopitelně pokusil úspěch zopakovat a opět vyšel z prostředí, které nepochybně velice dobře zná. Ostatně není zdaleka první. Silná inspirace konkrétním prostředím nebo stavbami jistě nejednomu čtenáři přinese na mysl některé prózy Miloše Urbana (hlavně Sedmikostelí) anebo v případě krajiny prózy Jiřího Hájíčka.

Pocta Vinohradům

Neptunova jeskyně je hlavně a především poctou Grébovce a Královským Vinohradům. Oním Neptunem není nikdo jiný než

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější