Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tělo Kristovo v neklidných polských časech. Corpus Christi je vyvrcholením dialogu filmu s církví

Corpus Christi. Foto: AČFK
Corpus Christi. Foto: AČFK

Jeden z nejvýraznějších artových filmů tohoto roku, polský Corpus Christi, přichází 24. září do našich kin. Byl také nominován na Oscara. Sejde se ve stejnou chvíli na plátně se slovenským snímkem Služebníci uvedeným v Praze v rámci Febiofestu a vyprávějícím o studentech bohoslovectví v totalitním Československu.

Když v roce 1988 natočila Agnieszka Hollandová ve francouzsko-americké produkci film Jak zabít kněze inspirovaný mučednickým osudem kněze Jerzyho Popiełuszka, zavražděného tajnou policií v roce 1984, zdálo se, že role církve je v boji za víru, morálku a pravdu jednoznačná a nezpochybnitelná. Stejně to vypadalo ještě v roce 2009, kdy se k jeho životu a misi vrátil polský film Popiełuszko: Svoboda je v nás. Pozitivní skóre měl i populární televizní seriál Otec Mateusz (2008), franšíza italského seriálu Don Matteo s Terencem Hillem v hlavní roli. Kněz je tady nejenom oblíbenou, charismatickou postavou vesnického světa, ale i vysoce nadaným detektivem.

Od posla pravdy, hrdiny v sutaně, se za posledních deset let pohled na církev a její posly v polském filmu radikálně změnil i v důsledku ostré konfrontace názorů na její roli ve společenském životě. Jak píše jeden z recenzentů nejnovějšího filmu Zieja, který měl v srpnu premiéru v polských kinech, „válka o duše Poláků trvá“. Jan Zieja (1897–1991) je ve filmu podle dostupných komentářů představen jako kněz, pro kterého stál křesťanský étos výš nežli patriotismus a neváhal se vzepřít i církevním předpisům. „Je to film pro ateisty a čtenáře Gazety Wyborczej,“ vyhodnotila svoje dojmy online jedna z divaček.

Kostely pod palbou

Citlivé téma otevírá v roce 2013 i film Malgorzaty Szumowské Ve jménu… Jeho hrdinou je homosexuální kněz Adam (Andrzej Chyra). Kromě církevních povinností se ve své venkovní farnosti stará i o skupinu mladíků v nápravném zařízení. Je pro ně autoritou a vše probíhá ke spokojenosti církevní vrchnosti. Cítí se ale osamělý a touží po láskyplném kontaktu, jehož absenci potlačuje vytrvalým během. Totéž radí i chlapci, který se u zpovědi přiznává k pochybnostem o své orientaci. Vše se zkomplikuje vztahem k jednomu ze svěřenců, mlčenlivému Lukaszovi. Adama znova přesunou do další farnosti a v závěru vidíme Lukasze jako novice v semináři. Je to příběh vyzývající k emocionální účasti a soucitu s obětí systematického institucionálního útlaku v důsledku její sexuální orientace. Za profesionálním obrazem ze života venkovského kněze v nesnázích, korunovaným skvělým hereckým výkonem Andrzeje Chyry a schopností režisérky přenést do něj dynamický místopis prostředí, je jednostranné kázání o nespravedlnosti a šikaně jako součástech agendy odporu vůči církevní zatvrzelosti.

Ve jménu. Foto: LFŠ Uherské Hradiště

V mnohem grotesknějším tónu pokračuje Szumowská o pár let později, kdy natáčí film Tvář (2018). Obětí megalomanského projektu, stavby největší sochy Krista na světě, se stane

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější