Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jestli nás Huawei může odposlouchávat, nebo ne, to není ten hlavní problém

Můžeme se dostat do situace, kdy budeme plně závislí na čínských dodavatelích. V tom je skutečné riziko spjaté s Huawei. Foto: Jordan Harrison, Unsplash
Můžeme se dostat do situace, kdy budeme plně závislí na čínských dodavatelích. V tom je skutečné riziko spjaté s Huawei. Foto: Jordan Harrison, Unsplash

Napětí kolem čínské telekomunikační firmy je prvním příznakem jevu, který Západ dosud nepoznal: závislosti na cizích technologiích a know-how. V budoucnu to může být daleko horší.

Koncem listopadu americká vláda vyzvala spojenecké země včetně ČR, aby nepoužívaly výrobky čínské firmy Huawei. (Jaké důsledky to mělo a má u nás, to v Deníku N podrobně sledujeme.) To ovšem není začátek příběhu. Obdobné varování zaměřené dovnitř USA zaznělo už v únoru letošního roku – vydala ho skupina ředitelů hlavních zpravodajských služeb zahrnujících CIA, FBI a NSA.

Ředitel Christopher A. Wray tehdy vyjádřil výhrady vůči Huawei takto: „Jsme hluboce znepokojeni riziky plynoucími z toho, že se umožňuje získat vlivné pozice v našich telekomunikačních sítích firmám, jež mají závazky vůči vládám, které nesdílejí naše hodnoty.“

Je to opatrná formulace, ale jasná. Rizika se v ní blíže nespecifikují; „vlivná pozice“ (position of power) může znamenat ledacos; a nemluví se o Číně, natož o nepřátelské zemi, ale o „vládě, která nesdílí naše hodnoty“. Šéfové amerických zpravodajců však vzápětí výslovně jmenovali dvě čínské firmy, Huawei a ZTE.

Mám vyhodit svůj mobilní telefon či domácí router Huawei, ZTE, Xiaomi apod. a pořídit si jiný? – Ne.

Mám si dělat starosti s tím, že mě mohou odposlouchávat? – Pravděpodobně ne, ledaže se pohybujete v politice, v tajném výzkumu, porušujete zákon anebo stíháte ty, kdo zákon porušují. Ve všech těchto případech si s odposlechy nejspíš víte rady nebo znáte někoho, kdo vám s tím poradí. Ve všech těchto případech nezáleží na tom, jakou značku telefonu používáte.

Je naše infrastruktura v nebezpečí kvůli tomu, že používá výrobky čínských dodavatelů? – Je to možné.

Mám si dělat starosti se závislostí naší země a Západu obecně na čínských technologiích a dodavatelích? – Rozhodně ano.

Od rozebírání amerických ústředen ke světové dominanci

Huawei patří k nejstarším čínským soukromým společnostem. Firmu založil v roce 1987 Žen Čeng-fej v Šen-čenu. Velkoměsto ležící na hranici s Hongkongem mělo už tehdy status zvláštní ekonomické zóny, kde se soukromé podnikání nejen povolovalo, ale podporovalo. Tento přístup byl důležitou součástí Tengových reforem, z nichž se zrodila dnešní Čína jako ekonomická supervelmoc.

Firma Huawei tak byla postupně vším, čím současná Čínská lidová republika. Zpočátku její inženýři rozebírali telefonní ústředny západní výroby, aby se je naučili okopírovat. Později se je naučili vyvíjet sami a lépe. Huawei postupně rozšířila záběr na veškeré vybavení pro přenos dat. Firmě velmi pomohla velká vojenská zakázka. Huawei postavila pro čínskou armádu její první celostátní telekomunikační síť.

V devadesátých letech začala Huawei vyvážet. Nejprve do Hongkongu a Indie, později do Evropy a Austrálie, nakonec též do USA, kde však brzy narazila na potíže, k čemuž se dostaneme za chvíli. Dnes je dodavatelem většiny vedoucích telekomunikačních společností na světě s výjimkou USA. Patří k nim třeba British Telecom, Vodafone, Telefónica, Orange, Deutsche Telekom, Turkcell, keňský Safaricom, švýcarský Sunrise a všichni čínští operátoři.

Žen Čeng-fej (v modré kravatě vlevo) s hlavou Číny Si Ťin-pchingem:

Dnes je Huawei skutečný gigant. Má 180 000 zaměstnanců ve 170 zemích. V letošním roce očekává tržby přes 100 miliard dolarů při ziskové marži kolem 8 procent (což je v rámci oboru velmi slušné). Působí ve čtyřech oblastech: dodává vybavení pro telekomunikační společnosti (tedy zařízení, díky nimž fungují mobilní a pevné sítě); vybavení pro interní datové sítě podniků a státních organizací; a konečně vyrábí telefony.

Vybavením se rozumějí komplexní dodávky na klíč, tedy hardware, software a služby. Část svých výrobků (modemy, routery, set-top boxy apod.) prodává Huawei jako tzv. white-label products, tedy bez vlastního označení – značku na ně dává prodejce. A konečně Huawei provozuje cloudové služby, tedy poskytování softwaru na dálku podobně jako např. Amazon, Microsoft a Google.

V prodeji smartphonů je Huawei druhá na světě, po Samsungu a před Applem.

V dodávkách vybavení pro mobilní sítě je dnes Huawei světovou jedničkou těsně před švédským Ericssonem. Třetí je finská Nokia (ano, stále ještě úspěšně podniká, jen už nevyrábí telefony), na čtvrtém místě je další čínská firma ZTE (pravděpodobně většinově vlastněná státem, v Číně je však vlastnické vztahy velmi těžké rozmotat), pátý je korejský Samsung.

Jak je vidět, ani jedna z těchto firem není americká, což v digitálních technologiích až dosud bývalo neobvyklé. Hlavní slovo začínají mít Číňané. Význam obou skandinávských firem je také atypický, jde vlastně o jediné odvětví digitálního průmyslu, kde Evropa hraje významnou roli. Má to historické důvody: Švédové a Finové s přispěním dalších evropských zemí současnou podobu mobilní telefonie koncem 80. let minulého století vynalezli. Tato výhoda dnes do značné míry končí, protože poprvé po mnoha letech přichází

Kauza Huawei

Česko, Nezařazené, Svět, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější