Uprostřed sporu mezi komunismem „naším“ a internacionálním. Před sto lety začalo vycházet Rudé právo
Jedenadvacátého září 1920 vyšlo první číslo Rudého práva. Začínal se rodit československý komunismus. O sto let později část české veřejnosti tápe mezi radikálním antikomunismem a lopotným hledáním celospolečenské viny za minulý režim. Pohled do historie komunistického tisku může být v tomto hledání nápomocen.
Ten spor není ale nový – od dvacátých let minulého století řešili zdejší komunističtí ideologové, a nejen oni, problém: buď je náš komunismus národní a patří nějak k nám, vychází ze zdejších sociálnědemokratických tradic, má tedy svou vnitřní českou logiku a smysl a jsme tak či onak jeho součástí. Nebo jde o import z Moskvy a pak stojí na principu my a oni, ti druzí, a ono kolektivní my je z problému v zásadě vyviněno.
Tento rozpor – komunismus národní nebo internacionální – stál už na počátku komunistické historie u nás a tedy také u kořenů Rudého práva, které začalo vycházet několik měsíců před založením KSČ. Stalo se tak součástí příběhu o bolševizaci tradiční české sociální demokracie.
Sociální demokracie se po vzniku republiky začala štěpit na konzervativní a radikální křídlo. Právě podzim 1920 přinesl rozhodující krok, kdy radikální levicové křídlo sociální demokracie mělo za to, že je třeba stranu po sovětském vzoru bolševizovat. Moskva se totiž
