Festival Divadlo Plzeň pojatý jako tanec mezi zákazy a nákazou
Plzeňský festival Divadlo je obvykle uznáván coby nejprestižnější česká divadelní přehlídka; jeho domácí část totiž plní (i když jen neoficiálně) roli tzv. showcase, na níž je předvedeno to nejlepší z uplynulé sezony. Zahraniční část obvykle zahrnuje jednoho nebo dva slovenské hosty plus další produkce, často takové, které by si jiné festivaly dost dobře nemohly dovolit z finančního hlediska.
Letošní ročník sice tyto ustálené obrysy zachoval, koronavirová pandemie jej však zasáhla docela podstatným způsobem. Dlouho nebylo ani trochu jasné, jestli se Divadlo Plzeň 2020 vůbec uskuteční; před prázdninami nicméně organizátoři konání festivalu potvrdili, a v období letního uklidnění to dokonce vypadalo, že dorazí i zahraniční hosté.
Podzimní druhá vlna covid-19 sice nejistotu výrazně posílila, ještě začátkem září to nicméně vypadalo, že vše proběhne víceméně tak, jak bylo naplánováno; stornována byla pouze účast jedné ze dvou frankofonních hvězd, konkrétně quebeckého režiséra Roberta Lepage s inscenací Ex machina.
V posledních dnech před zahájením se ovšem úměrně zhoršování situace začaly dít věci: řada titulů byla zrušena, některé musely být nahrazeny. Festival nakonec začal o den později, než měl, a všem zúčastněným bylo jasné, že si ohledně programu nikdo nemůže být jist vůbec ničím. Pro organizátory to musela být situace poněkud pekelná; že se celá akce nakonec přece jen vcelku spořádaně odehrála až do konce, lze považovat za malý logistický zázrak.
I tak ale v Plzni panovala zvláštní nálada. Na jednu stranu jakési spiklenectví („všude pandemie a my tady hrdinsky na fesťáku, jakoby nic“), na druhou i jistá provinilost („ale je to opravdu rozumné?“). Do toho zprávy a drby, kdy, kdo, kde, koho a při jaké příležitosti nakazil.
Do Plzně z ciziny…
Co se týče divadla jako takového, rušení se z pochopitelných důvodů nejvíce dotklo