Smutný osud Hongkongu a nadějeplné proroctví baronky Thatcherové
Komentář Michaela Romancova: Když Británie vrátila Hongkong Číně (a ta nedodržuje, co při tom slíbila), mělo by jí jednou Rusko v rámci historické spravedlnosti vrátit vnější Mandžusko.
Koncem června vstoupil v platnost Zákon o státní bezpečnosti pro Hongkong. De iure je Hongkong Zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky s vysokým stupněm autonomie, nezávislým soudním systémem a Peking by měl teoreticky odpovídat pouze za zahraniční politiku a obranu.
Uplatňování Zákona o státní bezpečnosti však situaci zásadně mění. Zákon je nadřazen legislativě Hongkongu a právo interpretovat, které aktivity jsou podle něj trestné, má Peking. Jedná se o čtyři trestné činy: separatismus, rozvracení (státní moci), terorismus a spolčení (s vnějšími silami).
Podle Čínsko-britského společného prohlášení z 19. prosince 1984 se ČLR zavázala, že podle zásady „jedna země, dva systémy“ po předání, k němuž došlo po půlnoci 1. července 1997, zachová v Hongkongu po dobu padesáti let (tedy do roku 2047) jeho tehdejší kapitalistický systém a životní styl, respektive, že nebude praktikován socialistický ekonomický sytém ČLR.
Cesta k dohodě byla zahájena před třiceti šesti lety, 26. září 1984, kdy britská vláda dala najevo, že s přenosem suverenity souhlasí. Londýn tehdy věřil, že dosáhl maxima možného, a pravděpodobně tomu tak i bylo. Stále více z toho, co tehdy bylo dojednáno, se však začíná drolit.
Smlouvu o přenosu suverenity vyjednala vláda Margaret Thatcherové. Na příkladu Hongkongu lze demonstrovat, že ani ikonická Železná lady