Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Babičky a dědečkové se nelíbali a po slepicích přišly ještě emise

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Co jsme dnes zjistili, vymysleli, koho jsme vyzpovídali, komu zavolali, kdo nás poslal do háje a kdo naopak ochotně odpovídal, z toho všeho vybírá Petra Procházková.

Akce Babička roku je pro dobu koronavirovou jako stvořená. Stovky seniorů na jednom místě, v uzavřeném prostoru, a ještě pod záštitou vedení Olomouckého kraje. Barvitě to popisují Hanka Mazancová, Michael Švec a David Janeczek v článku, který v titulku obhajuje Babičku roku slovy organizátorů: „Zrušili jsme chlebíčky, nebylo ani líbání…“ Tak to je opravdu uklidňující.

Babičkou kraje se stala Marie Rozmanová z Litovle, která nadchla porotu i diváky svou ohebností při cvičení jógy. Ostatně, možná spoléhala na stádní imunitu, kterou by právě občané Litovle na jaře masivně zasažené koronavirovou pandemií mohli disponovat. Nejdůležitější sdělení stati pro mne ale je, že na akci trvali prý hlavně sami senioři. Protože to nejsou děti ani nesvéprávní občané, nesou za své zdraví plnou odpovědnost. Stejně jako za své rozhodování ve volbách. A tentokrát dali přednost kolektivnímu obveselení se před domácí nudou. Možná je pro ně duševní pohoda důležitější než nebezpečný virus. Kdo ví.

Pozor na styky a kontakty

A Olomouc podruhé.

Říká se tomu sebereportování a má to zásadně ulevit těžce zkoušeným hygienikům a jejich stanicím. Pilotní projekt, který mají tu čest vyzkoušet občané Olomoucka, představuje v rozhovoru s Hankou Mazancovou vládní zmocněnec pro informační technologie Vladimir Dzurilla.

Prý bude na to trasování, co se mu má říkat sebereportování (čím složitější název, tím odborněji to vypadá), formulář. Jen doufám, že bude jednodušší než daňové přiznání, protože třeba jeho vyplnění je pro mne řadu let nedosažitelnou metou.

Dotazník, kterým provedu sebereportování, má být i pro mne zvládnutelný. Jakmile se stanu covid pozitivní, zanesu do dotazníku všechny své známé a kamarády, zkrátka kontakty, se kterými jsem v minulých dnech přišla do styku, a hezky pěkně zapíšu jejich jméno, příjmení, e-mail, telefon… zkrátka vše, aby byl člověk dohledatelný. Dokonce i čas a okolnosti kontaktu! „Zajímat nás bude, kde se potkali, za jakých okolností,“ potvrzuje zmocněnec Dzurilla.

Vládní zmocněnec pro IT a digitalizaci Vladimír Dzurilla má za vládu na starosti kooperaci aktivit soukromých firem, které nabízejí státu softwarová řešení pro boj s koronavirem. Foto: ČTK

No, jak to bude fungovat v případě styků, o nichž se člověk nechce moc šířit a vyprávět o nich manželkám, manželům ani epidemiologům, to opravdu nevím. Vlastně, pan zmocněnec mne uklidnil ujištěním, že vyplnění dotazníku je dobrovolné.

Lahůdkou je pro mne další rozhovor. A to naší specialistky na hnutí SPD a jemu podobná politicko-zábavní uskupení Báry Janákové s poslankyní za toto hnutí Janou Levovou.

Bára je na takováto témata z nás nejerudovanější, protože úspěšně obhájila diplomovou práci na téma „Populismus v politické komunikaci politického hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a jeho lídra Tomia Okamury“.

V SPD se na ni kvůli tomu trošku zlobili, ale z rozhovoru je jasné, že problematice espéďáckých duší fakt rozumí.

Nedokážu si představit, že by Levovou po zveřejnění stati s názvem „SPD rudne, vedení mi nezvedá telefon. Politika mi stačila…“ ještě mezi sebou stoupenci té nejpřímější demokracie strpěli.

Jenže ona sama, na rozdíl od bývalé kolegyně Hyťhové, která zhrzena odešla do Trikolóry, opustit hnutí nehodlá. Jen ji mrzí, že je už levicovější než KSČM. „Řekla jsem jim, že jsou rudější než komunisti,“ přiznává – a také dodává, že na to vůbec nikdo nereagoval. Navíc jí spolustraníci nezvedají telefon. Tedy pan Okamura někdy ano. Někdy ne. Pak jí přes média vzkázali, že je hloupá.

A tak politiku opouští, dokud je ještě „psychicky i fyzicky zdravá“. No těbůh. V těch středních, nižších i vyšších politických kruzích se ale musejí dít věci.

Je to smutné čtení, ale mnohem více alarmující je sdělení někdejšího náměstka šéfa civilní rozvědky Jana Paďourka. Kolegovi Lukáši Prchalovi vysvětlil, co to znamená, když si jedna čínská firma shromáždí a pěkně roztřídí osobní data 700 českých diplomatů a politiků, jejich dětí, manželek i milenek. Mít informace je někdy důležitější než mít rakety. Takové rodinné poměry politika mohou být klidně skvělým nástrojem sloužícím k vydírání, kompromitování, popřípadě získání ke spolupráci v čínských zájmech.

Prý jde o klasickou hybridní operaci, při které je využita čínská komerční firma, jež musí spolupracovat s čínským komunistickým vedením.

Zajímavé je srovnání s podobnými aktivitami Rusů: zatímco Čína koná v horizontu staletí až tisíciletí, což je o ní všeobecně známo, Rusové žijí tady a teď, na budoucnost a své potomky nehledíce.

Markéta Boubínová nás z Bruselu informuje o další iniciativě, která má naši planetu zachránit před sebezničením. Předsedkyně Evropské komise von der Leyenová navrhla něco, co se zásadně nelíbí českému premiéru Babišovi.

Nejsou to pro jeho agroprůmyslové království teď dobré dny. Za pár let bude muset slepice pustit z klecí na dvorek, aby mohly popustit uzdu své přirozenosti a hrabat, a teď ještě Ursula von der Leyenová chce, aby do roku 2030 celá Unie, tedy i my, pokud chceme být její součástí, srazila emise o celých 55 procent oproti roku 1990, ne jen o 40, jak se zamýšlelo původně. Naši ministři už dali na vědomí, že to prostě nezvládneme. Přitom právě zemědělství by z čistého ovzduší mělo mít největší radost. Rostlinám emise nesvědčí a ekoprodukty jdou stále víc na odbyt. Takže by se naši agromagnáti měli nad von der Leyenové návrhem ještě zamyslet.

Kromě emisí von der Leyenová rozlítila odpůrce unijního sbližování ještě návrhem na vytvoření „unijního zdravotnictví“. Koronavirus si to žádá. Bez společného postupu by to mohlo všude dopadnout tak jako v ČR teď. To sice neřekla, ale mohla. Zatímco jiné státy se ze svých chyb na počátku, kdy jsme my ještě byli premianty, poučily, my jsme se je rozhodli zopakovat.

V rámci EU by měl vzniknout nějaký pořádný výzkumák zaměřený na biomedicínu, jako to mají v USA. Ona je v situaci takové planetární pandemie spolupráce prostě důležitá. Protože sám člověk proti viru nic nezmůže. I kdyby si stokrát přál návrat Járy Cimrmana, který dozajista již vynalezl anticovidovou vakcínu.

Zítra v tištěném vydání hlavně pandemie a její vliv na krajské volby:


– Volby může ovlivnit strach seniorů, kteří jsou klíčoví pro ANO a ČSSD
– Hygiena zavolá, ale hovor bude rychlý, vysvětlil Dzurilla
– Prezident Zeman bude svědčit v kauze MUS
– „SPD rudne, nikdo se mnou nemluví,“ říká poslankyně Levová
– Komise představila stav a cíle EU: Větší snížení emisí, než se plánovalo
– Kontinuita Japonska uprostřed několika krizí
– Právnička: Vyhláška o inkluzi je diskriminační, dopadne na tisíce dětí
– O Dukovany se utká ruský obr i Trumpovi oblíbenci
– Komentář: Teď důchodci volí ANO, ale časem založí své vlastní strany
– Programátor rozhýbal Muchovy krásky
– Amatérské fotbalové kluby letos vzdávají boj o pohár

Vzhůru k volbám, společně s Deníkem N

No a nakonec pozvánka. Kvůli koronaviru si sice ruku nepodáme ani si nevyměníme vizitku, protože mnohem bezpečnější je teď sledovat takové akce online z bezpečí sterilního domova, ale i tak to bude stát za to. Předvolební diskusi s lídry politických stran budou moderovat moji oblíbenci Kalenská a Moláček. Obětí jejich břitkého úsudku a prořízlých úst bych tedy opravdu být nechtěla.

Téma je jasné. Krajské volby. Kdo chce přenos z divadla BRAVO sledovat, stačí, aby si 22. září v šest večer naladil náš (deníkoenkový) FB profil a trošku se soustředil. Žádné odpočinkové tlachání to totiž nebude.

Debata N

Ještě něco zajímavostí z východu:

Velký soudní proces s hvězdou ruského stříbrného plátna, divadla i televizní obrazovky, hercem Jefremovem, který zdrogovaný a nasáklý alkoholem jako mech pravý zabil člověka, vyvrcholil jeho odsouzením k osmi letům v trestanecké kolonii. A už je tady konstruktivní návrh z úst vězně: zřídit Ruské vězeňské divadlo. Nejspíš doufá, že to bude příspěvková organizace.

Koncem 90. let minulého století, v dobách rusko-čečenské války, byl ruskými tajnými službami unesen kolega novinář Andrej Babickij. Novinářské společenství, prostě my, kteří jsme pracovali v Ruské federaci, jsme se dohodli, že na každé tiskovce jakéhokoliv vládního úředníka se budeme všichni dokola ptát: „Kde je Andrej Babickij?“

A tak si i při své pověstné objektivitě snad mohu dovolit zkusit do každého svého notesu vpašovat otázku: „Co bude s běloruskou lídryní Maryjí Kalesnikavovou?“ Je za mřížemi. A dnes ji v Bělorusku obvinili z toho, že se chtěla zmocnit moci. No… to chce kdekdo, a nemusí kvůli tomu zrovna sedět v kriminále. Navíc, ona chtěla jen nové, spravedlivé prezidentské volby.

Teď něco dost zásadního, co si komentář nejen nežádá, ale byl by rozhodně nadbytečný: V Ruském kulturním a informačním centru v bulharské Sofii se konala schůze Společnosti rusistů Bulharska, a to u příležitosti začátku nového školního roku 2020–2021.

Má to čtyři lajky. Zatím. Tuším, že po tomto sdělení by každá další informace byla zcela nicotná. Takže konec.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější