Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

A přece se narodil! Polemika s (ne)vánočně skeptickým esejem Patrika Ouředníka

Důkaz versus sofisma. Foto: Aaron Burden, Unsplash
Důkaz versus sofisma. Foto: Aaron Burden, Unsplash

Na Štědrý den přinesl Deník N text Patrika Ouředníka s titulkem „‚Že by bylo logický‘: konečná a nezpochybnitelná rozprava o tom, jak to bylo s Ježíšem a jeho matkou“. Jeho obsah a načasování by snad na někoho mohly působit jako snaha o vytvoření alternativy k tradičnímu církevnímu výkladu vánočního dění, na jiné jako vědomá provokace věřících, píše Petr Jan Vinš.

Nic proti tomu, vždycky jsem byl toho názoru, že kvalitní a fundované provokace není nikdy dost a že víra, která se nedokáže vyrovnat s kritikou, nestojí na moc pevných základech. V tomto ohledu pro mě však byl text Patrika Ouředníka zklamáním. Selhává jako kritika i jako provokace a přináší především směsici nepříliš dobře informovaných klišé. Nedalo mi to, ještě na Štědrý den jsem sedl k počítači a pokusil se na tento text odpovědět.

Ouředníkovu eseji nelze upřít jistou rétorickou rafinovanost a působivost, která na první pohled může vypadat přesvědčivě. Ďábel se ovšem jak známo ukrývá v detailech, proto je dobré podívat se, s jakými argumenty operuje a zda snesou kritické přezkoumání.

„Čtenáře bible lze karika­turálně rozdělit do dvou skupin, či přesněji táborů,“ začíná Ouředník svou úvahu. Už toto první dělení čtenářů Bible (dovolím si na rozdíl od Ouředníka užívat u slova Bible velké písmeno) na fundamentalisty, kteří berou všechno doslovně, a pozitivisty, kteří nevěří ničemu a mají to celé za mýtus a náboženství za věc škodlivou, je poněkud klamavé.

Jistě, jedni i druzí bezpochyby existují a vymezují extrémy na jedné i na druhé straně, ale naprostá většina čtenářů Bible se nebude nacházet na těchto krajních pozicích, ale v široké škále postojů mezi nimi. A co je podstatné: za posledních více než sto let se v rámci křesťanského mainstreamu silně prosadila kritická biblistika, která Bibli zkoumá sice jako dokument víry, ale vzniklý v dobovém kontextu.

Tedy jako text, který má nějakou svou literární historii, prameny, dobový a kulturní kontext a podobně. Ouředník toto ignoruje a vytváří falešné dilema, že pokud člověk nechce být fundamentalista, který věří všemu v Bibli do puntíku a doslova, musí se chtě nechtě odebrat do druhého tábora a mít vše za výmysl.

Proč Shakespeare opomenul pražského měšťana?

Následně si Ouředník bere na paškál historickou existenci Ježíše jako fyzicky existující osoby. V tom je pramálo originální jak co do tematiky, tak co do argumentů. Hned zpočátku se podivuje, jak je možné, že Ježíš není zmiňován u antických klasiků prvního století: „Filón Alexandrijský, Petronius, Seneca, Quintilianus, nikdo z nich nereferuje o člověku jménem Ježíš,“ píše doslova.

Na to by se dalo s trochou ironie odpovědět otázkou, o kolika soudobých osobnostech lokálního významu v provincii na hranici římské říše asi tak píše Filón ve svých platónských filozofických spisech, Petronius ve svém humoristickém Satirikonu nebo Quintilianus ve svých příručkách řečnického umění. Není jich mnoho.

Celá tato argumentační linie – tedy argumentace takzvaně ex absentiam, čili založené na nepřítomnosti zmínky – je v kontextu 1. století zřejmým anachronismem. Ouředník promítá zpětně Ježíšův význam v našem dnešním chápání zpět do 1. století a vytváří zcela klamnou tezi, že pokud by Ježíš býval opravdu existoval, musel by být přece ústředním tématem pro každého v celé římské říši, filozofa, rétora i humoristu.

Jenže tak to není. Nejméně sto, sto padesát let nebyli křesťané nic víc než malá sekta, sice postupně rostoucí a šířící se, ale stále jen jedna z mnoha. Jedním z prvních, kdo si jich vůbec všímá, je Tacitus na přelomu 1. a 2. století po Kristu, když je prezentuje jako skupinu podivínů, na něž padl hněv císaře Nerona (Letopisy 15.44), i on ovšem říká, že se jejich název odvozuje od jejich zakladatele, jakéhosi Krista.

V tomto světle se pak tedy podivovat, že zmiňovaní velcí autoři přelomu letopočtu o Ježíšovi nepíší, je zhruba na stejné úrovni, jako podivovat se nad tím, že William Shakespeare

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější