Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Mucha byl náruživý fanda technologií, říká programátor, který rozhýbal mistrovy krásky. Pracoval i pro Disneyho

Jeho grafické nástroje rozhýbaly obrazy na výstavě iMucha v Obecním domě. Daniel Sýkora. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Jeho grafické nástroje rozhýbaly obrazy na výstavě iMucha v Obecním domě. Daniel Sýkora. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Jeho algoritmy daly třetí rozměr animované Disneyovce Lví král, obarvily večerníček o Rumcajsovi či kreslený film Červená želva nominovaný na Oscara. Najdete je v současných profesionálních grafických nástrojích. Teď programátor Daniel Sýkora se svým týmem pomohl rozhýbat dámy z plakátů Alfonse Muchy a mistrův autoportrét. „iMucha je moje guilty pleasure,“ říká v rozhovoru, v němž najdete i obrázky a videa z jeho tvorby.

Jste sice především programátor, ale k výtvarnému umění máte od malička velmi blízko. Jaký máte vztah k Muchovi?

Jsem jeho velký obdivovatel. Uvědomuju si, že teď je nějaký možná až moc velký muchovský boom, ale Mucha si to zaslouží. On sám na svém vlivu pracoval už za svého života, dokázal nadchnout spoustu lidí, přirozeně se stával středobodem kulturní scény, roli v tom patrně hrál také jeho vtah k mysticismu, lidi šli za ním, následovali ho.

Byl strašně pracovitý, vygeneroval spousty obrazů a vytvořil kolem sebe kult, podobně jako třeba Salvador Dalí. Oba to byli pekelně kreativní lidé, oba měli povahu, se kterou to asi bylo těžké, byli velmi svérázní, ale stali se už ve své době až masově populárními. A vytvořili každopádně ohromný zářez ve svém oboru. Jejich tvorba je parádní.

„…pak ale přišel mluvící Mucha. To byla další výzva, museli jsme řešit extra oči a pusu, aby to vypadalo obstojně. Strávili jsem nad tím docela dost času dalším bádáním a zlepšováním původního algoritmu.“ Foto: archiv Daniela Sýkory

Rozhýbali jste pomocí vašich nástrojů Muchovy krásky z plakátů, jeho autoportrét a částečně i Slovanskou epopej. Sám jste naznačil, že Mucha zažívá boom a je velmi populární, jeho výstavy mívají komerční úspěch, už jsem slyšela i názory, že i to rozhýbání obrazů na výstavě iMucha vlastně působí až trochu podbízivě.

Rozumím. Přiznám se, že to mám i trochu jako guilty pleasure. Vůbec se nebráním komerci a „líbivým věcem“, když jsou udělané dobře, profesionálně, perfektně, když to není šmíra. Pak mám takové projekty rád. Když je za tím vidět spousta dobré práce, není pro mě žádná ostuda se na tom podílet. Tahle výstava profesionálně udělaná je. I když nějaké dílo třeba nemá přímo hluboký estetický motiv, dokážu ocenit, když je perfektně udělané, nevadí mi, když se z klasiky dělá show a podobně.

Jsem přesvědčený, že to, co jsme udělali, je decentní. Nekřiklavý. Na výstavě je vždy originál a naproti němu rozpohybovaná „kopie“, takže je vždy vidět srovnání. Je za tím docela slušný kus ruční práce, mj. i naší „dvorní“ výtvarnice Zuzky Studené. Vytvořila několik animačních fází a naše algoritmy se následně starají o plynulý přechod, takže plakát nebo obraz pak vypadá, že se hýbe jako živý.

Kinematograf u Muchy v obýváku

Mucha byl prý fanda moderních technologií. Myslíte, že by se mu líbilo, co jste „provedli“ s jeho dílem?

Věřím, že jo. On byl opravdu náruživý fanda technických novinek, kamarádil se s bratry Lumiérovými, myslím, že nějaké zkušební promítání s jejich kinematografem proběhlo i v jeho bejváku. Představuju si ho jako ty, kterým se dnes říká early adopters, tedy lidi, kteří si chtějí všechny technické a technologické novinky vyzkoušet stůj co stůj hned, jak je to možné, v beta verzi. Byl přesně takový.

I ve své tvorbě byl inovátor. V reklamách patřil k prvním, kteří začali využívat ženy jako

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější