Deník z cest: O kurzu sebeovládání s dřevorubci intelektuály
„Pojedeme do hor na chalupu připravit dřevo na zimu,“ oznamuje nám náš hostitel Martin. Jupí, hory, dřevo, změna, to bude fajn! Jásala jsem ale předčasně. Dělat dřevo znamenalo kácet vzrostlé stromy, navíc s dvěma intelektuály v zádech.
Jsem obyčejný měšťák, takže si pod slovním spojením „dělat dřevo“ představuji sekaní špalků na menší kousky a jejich přemisťování z jednoho místa na druhé. Místo toho jsem byla konfrontována s opravdovou dřevorubeckou prací.
Činnost je to rozhodně zajímavá. Hodně jsem u ní zatajovala dech, když se náš hlavní dřevorubec (a jediný z naší šestičlenné party, kdo tomu aspoň trochu rozuměl) dostával do korun stromu. Několikrát jsem plnou silou
