Deník N

„Že by bylo logický“: konečná a nezpochybnitelná rozprava o tom, jak to bylo s Ježíšem a jeho matkou

Poslední večeře. Autor: Gustave Doré.
Poslední večeře. Autor: Gustave Doré.

Podobně jako každé dítě přijde dříve či později k nevyhnutelnému zjištění, že Ježíšek neexistuje, dospěli k podobným závěrům i ti, kteří se pokoušeli nalézt o Ježíšovi zprávu v dobových pramenech. A s Pannou Marií to bylo také všelijaké.

Vladimír: Jak to přijde, že ze čtyř evangelistů o tom mluví jenom jeden? Přece tam byli všichni čtyři – přinejmenším poblíž. A jenom jeden mluví o spaseným lotrovi. […] Jeden ze čtyř. Z těch tří o tom dva nemluví vůbec a jeden tvrdí, že mu nadávali oba. Estragon: Kdo? Vla­dimír: Cože? Estragon: Kdo na­dával ko­mu? Vladimír: Spasi­telovi. Lotrové. Estragon: Proč? Vladimír: Že je ne­chtěl spasit. […] Estragon: No a? Vladimír: No že by bylo logický, kdyby byli zatracený oba. Estragon: A co? Vladimír: Ale tamten zas tvrdí, že je­den byl spasenej. Estragon: No a co? Každej říká něco jinýho, to se stává. Vladimír: Byli tam čtyři. Ale jenom jeden mluví o spaseným lotrovi. Proč bych měl věřit zrovna jemu? Estra­gon: Tak mu nevěř.

Samuel Beckett, Čekání na Godota

 

Pomineme-li rozsáhlou šedou zónu sahající od gnostiků po agnostiky, lze čtenáře bible karika­turál­ně rozdělit do dvou skupin, či přesněji táborů. Pro fundamentalisty, pro ortodoxní židovské i křesťanské školy, pro baptisty či pentekostalisty představuje bible svědectví z dob, kdy boží přítomnost ve světě byla explicitní: každé slovo bylo vyřčeno Všemohoucím nebo jeho Synem. Zpochybňovat jejich platnost není toliko rouhačské, nýbrž především absurdní. Co je lidský rozum před všudypřítomností Boha? Kdože to, jenž zatemňuje úradek řečmi neumělými? Kdes byl, když zakládal jsem zemi? Bible je nesporná a de­fi­nitivní pravda; kdo z lidských červů může pozvednout hlas v přítomnosti Hořícího keře? Ne snad rebel, buřič, ba ani modloslužebník, nýbrž prostě blázen – ze kterého, jak známo od dob Šalamounových, pošetilost nevytlučeš, i kdybys ho tloukl paličkou v hmož­díři.

Stejný postoj je samozřejmě možno uplatnit i na pasáže, jejichž morální vyznění může šokovat západního čtenáře jedna­dvacátého století, dědice stereotypů o humanistickém dědictví judeokřesťanství. Jak se má postavit k nehorázným projevům přízně, jimiž Bůh zahrnuje Ábela na úkor Kaina? Co může v na­šem huma­nistickém pojetí světa a spravedlnosti zdůvodnit boží požehnání, jehož se dostalo podvod­né­mu Jákobovi? Jak si vyložit hru kočky s myší, do níž se Bohu zlíbilo uzavřít Joba? Jak lze souhlasit s Ježí­šem, když dává přednost burzovnímu spekulantovi před nenápaditým poctivcem? Odpovědi na tyto otázky (odpovědi zhusta rozpačité, nezřídka krkolomné) existují ve stovkách a tisících výkladů; žádná z nich neobstojí před dnešními etickými kritérii. Leč znovu: Kdes byl atd.

Na protilehlé straně stojí šik pozitivistů: metafyzika je plod ignorance, nádor ducha, metastáze tmářství; God bless Darwin, toť jejich bojový ryk. Bible je

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější