Stává se ze zahraničního zpravodaje druh neodvratně určený k vyhynutí? V Česku to tak občas vypadá
Komentář Ivana Kytky: Náhlý obrat ve směřování nové české zpravodajské televize CNN Prima (vlastně ještě dříve, než se stačila na českém trhu etablovat a vyprofilovat) vrací do diskuse téma kvality současných českých médií, jejich ekonomickou situaci a otázku, co zdejší diváky, posluchače či čtenáře vlastně zajímá a jsou připraveni „konzumovat“.
Neúspěch původního konceptu, který kladl důraz na zpravodajský obsah, a přesun těžiště ke spotřebitelským tématům jako by dávaly za pravdu kritikům poukazujícím na protichůdný trend globalizujícího se a stále provázanějšího světa kolem nás a provinčnosti české žurnalistiky. Skutečnost, jak už to tak bývá, je o něco složitější.
Když jsem nastupoval koncem listopadu 1991 na post zpravodaje tehdy ještě Československé tiskové kanceláře (ČTK), měla agentura kromě řady velkých evropských metropolí také pobočky v Pekingu, v Novém Dillí, a dokonce i v Káhiře. Poměrně rozsáhlá síť zahraničních zpravodajů byla z velké části, ne-li stoprocentně subvencovaná ze státního rozpočtu. Ještě v roce 1993 činila státní dotace na zahraniční pobočky ČTK téměř 30 milionů korun.
Rozdělením federace v roce 1993 se agentuře nejprve zmenšil trh odběratelů a postupně přicházela o státní dotace – v roce 1995 byly sníženy na polovinu, v roce 1996 zrušeny úplně. Potkával jsem pak v Londýně české kolegy, kteří zavírali hned několik poboček v zahraničí po sobě. Finanční slabost čerstvě privatizovaných či restrukturalizací procházejících redakcí českých médií nedovolila – jak by snad bylo bývalo přirozené – přenést chybějící příjmy ze státního rozpočtu na soukromé klienty.
Když se pak
