Na začátku mi vadily jen zavřené hospody. Teď mám strach z mentální pandemie, říká výtvarník Černý
Hned při vstupu do DSC Gallery v centru Prahy nezůstane nikdo na pochybách, o čem je jediná letošní sólová výstava výtvarníka Davida Černého. Několika místnostmi prostupuje obrovský penis, který se pohybuje dopředu a zpátky. Na stěnách visí obrazy někdy detailně realistických, jindy umělecky ztvárněných vagin. Provokatér Černý nezklamal.
Deník N má redakci kousek od Národní třídy a každou chvíli mě někdo zastavuje, ať mu řeknu, kde je ta hýbací hlava od Davida Černého.
A to si představte, že tam dlouho vůbec nebylo napsáno, že to je ode mě. Nedal jsem si tam cedulku se jménem, a když jste si to zadala do mapy, stálo tam jen Otočná hlava Franze Kafky. Tak jsem se naštval a napsal do Googlu, aby to tam uvedli. Už devět měsíců mi to říká, že moje žádost se zpracovává.
Musíte říct přímo Taťáně le Moigne, šéfce českého Googlu.
Když mně to je blbý. Já jí říct můžu, my jsme sousedi, ale to je trochu trapný, ne?
Já jí to řeknu. Než jsem za vámi šla, zvažovala jsem, jestli je lepší mít rtěnku, nebo čas věnovat přípravě další kvalitní otázky. A pak jsem viděla vaše nová díla a rozhodla se pro rtěnku.
To je dobře. Bavíme se o pinďourech a vaginách, takže to tematicky sedí. Kašlete na otázky. Lidi vůbec nečtou.
Vás číst budou. Navíc mám připravenou celou řadu kvalitních otázek.
Ježiš.
Třeba že jste vaše první umělecké sdružení Úchvatní založil proto, že je potřeba se sdružovat. A teď, o třicet let později, se sdružováním ohrožujeme. Co to s námi udělá?
Mě celej ten covid docela sebral. To, že nemůžeme být jako lidi pohromadě, je pro nás všechny blbý. Komunikaci potřebujeme, a jestli ji přerušíme, může to
