Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pomáhá ženám, které mají po porodu psychické problémy. Sama kvůli masivním úzkostem skončila v Bohnicích

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Chci zpátky svůj starý život, bojím se, že v návalu emocí dítěti ublížím. Přes vysmáté fotografie na sociálních sítích a slova o nejšťastnějším období v životě není vidět na tisíce žen, pro něž není vstup do mateřství vůbec snadný. Lucie Kočová měla obzvlášť tvrdý start a návaly hormonů ji přivedly až na psychiatrické oddělení. Dnes pomáhá matkám, které trápí psychika i zvykání si na novou roli.

Většinou se člověk matek ptá na to, jak se mají, co děti, a očekává, že kromě únavy a trochy zlobení je to splněný sen. K vám jsem však přišla vyzvídat, jaké to je, když start do mateřství dobrý není, a přiznám se, že si nejsem jistá, jak se na to taktně zeptat. Co se tedy vlastně stalo poté, co se vám v roce 2014 narodil syn? Z toho, co jste o sobě napsala na internetu, to bylo chtěné dítě.

Ano, těhotenství bylo v pohodě, nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mohlo přihodit. Rodila jsem císařem a nevím, do jaké míry to mělo nebo nemělo vliv, to je asi celkem jedno. Překvapily mě ale hodně silné úzkosti a pocit napětí už zhruba třetí den po porodu.

Jak se projevovaly?

Byla jsem permanentně napjatá. Jako když máte z něčeho velkou trému, akorát že ten pocit neodezní, je s vámi pořád. Hodně intenzivní pocit napětí, hodně velká zmatenost, která myslím souvisela i s tím, že jsem přestala spát. Často, když jsou úzkosti hodně silné, spánek se postupně vytratí. Já jsem přestala spát a nějak jsem to neřešila, nikomu jsem to neříkala.

Bylo to kvůli dítěti? Čekala jste, kdy začne v noci třeba brečet?

Taky. Byla jsem ve střehu, ale rozhodně jsem neměla plačtivé dítě, že by to bylo kvůli němu. Jasně že čerstvá maminka se úplně nevyspí, ale když může, zabere. Tady to byl pocit, že už neusnete vůbec. Ty úzkosti jsou natolik silné, že se nedokážete uvolnit.

Nikdy předtím jste nic takového neměla?

Neměla.

Lucie Kočová

Je jí 36 let, má dvě děti. Vystudovala španělštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Pracovala v nadnárodních společnostech, krátce po narození prvního dítěte se ale setkala se silnými psychickými potížemi, které vedly až k hospitalizaci. Tato zkušenost ji přiměla zajímat se o psychické zdraví žen matek. V roce 2017 se přidala k organizaci Úsměv mámy, která matkám s podobnými potížemi pomáhá. Od ledna letošního roku vede její pražské centrum. To funguje na dobrovolnické bázi a spolupracuje s Národním ústavem duševního zdraví.

Nechtěla jsem slyšet, jak se má syn

Mnoho lidí si může říct, že úzkosti a obavy jsou do jisté míry normální. Člověk má doma miminko, přirozeně se o ně bojí, bojí se ho držet, koupat. Kdy jste poznala, že tohle už normální není?

Hned v porodnici. Pořád jsem si říkala, že něco je špatně, něco se rozjelo, a nevěděla jsem co. Informace jsem neměla, nikdy jsem o tom neslyšela. Naopak jsem nikdy neměla nějaké výkyvy, takže mě to hodně překvapilo, ale uklidňovala jsem se, že pojedeme domů a tam si to sedne.

Akorát že doma si to nesedlo a bylo to horší a horší – asi proto, že jsem pořád nespala. Když pět šest dnů nespíte, jde to už téměř do zážitků mimo realitu. Asi po dvou nebo třech dnech doma nám pediatrička doporučila jít do krizového centra. Tam mě vrátili domů s tím, že je to poporodní blues, které má hodně žen, že je to nová role. Já jsem věděla, že je to něco horšího, že si nedokážu pomoct. Jeli jsme domů, následovaly další dva dny bez spánku a jeli jsme tam znova. Když mě viděli po těch dvou dnech, hrozně obrátili a hned tahali pojmy jako psychóza, hospitalizace. Psychóza to nebyla, byly to

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rodina a vztahy

Rozhovory

Česko, Rodina, vztahy a zdraví

V tomto okamžiku nejčtenější