Často nemají na jídlo. Z pěti set maminek nám lhaly dvě, říká o výrocích Schillerové žena, která pomáhá samoživitelkám
„Být samoživitelem není často svobodné rozhodnutí. Pro nás jsou takoví rodiče hrdinové, protože musí sebrat sílu a odejít z nefunkčního vztahu. Obvykle se k tomu odhodlávají několik let,“ říká Jitka Havránková, která společně s dalšími členy své rodiny založila spolek Nádech. Ten v Karlovarském kraji pomáhá stovkám osamocených rodičů, především samoživitelkám. Havránková sama byla několik let samoživitelkou a dnes je pěstounkou na plný úvazek.
Má ministryně financí Alena Schillerová pravdu, když říká, že samoživitelky často neuvádějí pravdu o své situaci, aby dosáhly na dávky?
Nevím, kde se tento mýtus bere, a nevím, jak je tomu při žádostech o dávky. Naše organizace Nádech pomohla za rok asi pěti stům maminek, opakovaně sto šedesáti. Nepravdivé údaje u nás uvedly dvě z nich, což je mizivé procento.
Naopak se setkáváme s tím, že se za svoji situaci stydí, váhají požádat o pomoc. Osloví nás spíše jejich kamarádka, OSPOD nebo organizace pomáhající sociálně znevýhodněným rodinám. Samoživitelky většinou opravdu žijí na pokraji chudoby a je třeba jim pomáhat, protože je to velmi opomíjená skupina.
Umíte nějak ověřit, zda je žadatelka o pomoc opravdu samoživitelka?
Často nás kontaktují prostřednictvím sociálních sítí, kde je možné alespoň nějakým způsobem nahlédnout na jejich situaci. Jejich okolí je taky dost všímavé, takže se k nám informace o maminkách dostanou i jinak. Naše klientky se prokazují rozsudkem o rozvodu nebo výměrem alimentů a podepisují čestné prohlášení. Zavazují se, že darované věci budou užívat k vlastní potřebě, nebudou je nabízet dál k prodeji. A pak je to na svědomí každé maminky.
Lze podle vašich zkušeností vyžít z dávek?
To si myslím, že
