Z dluhové pasti se lidé dostanou snadněji, odmítá Nacher kritiku. Nespravedlnosti by mohl zmírnit i nový fond
Patrik Nacher byl dříve známý hlavně jako bojovník proti absurdním bankovním poplatkům a propagátor finanční gramotnosti. Nyní už jako poslanec společně s Taťánou Malou (oba ANO) přesvědčil ústavně-právní výbor Sněmovny, aby podpořil přísnější variantu oddlužení, než původně prosazoval exministr spravedlnosti Robert Pelikán. Osobní bankrot bude snadnější než dosud, ale nepoškodíme ani seriózní věřitele, vysvětluje Nacher v rozhovoru pro Deník N pár dnů před závěrečným hlasováním. Přichází i s myšlenkou na vznik speciálního fondu, který by mohl napravit individuální nespravedlnosti.
Váš pozměňovací návrh podle kritiků „zařízl“ Pelikánovu snahu o snadnější únik z dluhové pasti a v zásadě ponechává dosavadní stav. Jak byste lidi přesvědčil, že to tak není?
Náš základní pozměňovací návrh umožňuje, aby osobní bankrot mohlo vyhlásit výrazně víc dlužníků než dosud, protože do procesu oddlužení bude moci vstoupit téměř každý. Na začátku odpadne ta bariéra, kdy soud musel zkoumat, jestli dlužník dokáže zaplatit věřitelům alespoň 30 procent během pěti let. Pomůže to lidem, kteří mají poctivý záměr a chtějí udělat maximum pro svůj restart.
Chceme to celé otevřít více lidem a usnadnit, aby nepokračoval současný stav, kdy statisíce dlužníků fungují v šedé ekonomice, protože nemají šanci to splatit.
Mimochodem, velkou výhodou vstupu do procesu osobního bankrotu je, že se v tom momentě zastropuje výše dluhu, uchrání tedy dlužníka před růstem příslušenství – vedle toho, že ho uchrání ho před exekutorem.
Tu vstupní bariéru ale odbourával i původní Pelikánův návrh. Šanci by podle něj měl – po sedmi letech – téměř každý, kdo má alespoň zhruba 1100 korun měsíčně na odměnu insolvenčnímu správci. Vy tu navrhovanou hranici chcete zvednout, aby dlužník splácel alespoň něco i věřitelům. Jak konkrétně?
Prosazuji, aby dlužník splácel alespoň stejnou částku věřitelům. Protože kdyby se do oddlužení pustil člověk, který by měl jenom na odměny insolvenčnímu správci, tak by to nemělo smysl, protože bychom z toho úplně vyloučili věřitele. Jediné peníze by z toho měl ten prostředník, který to administruje. Takže cílem je, aby věřitelé dostali alespoň tolik, kolik ten prostředník.
Jsou tam dva otazníky: Jestli ta částka bude s DPH, nebo bez DPH, protože stát na tom participuje a zdražuje celou věc o 21 procent. A debatujeme, jak změnit i systém odměňování správců, aby byl závislý jednak na úspěchu ve věci vymáhání, jednak podle výše splátek.
