Vystrčil si cestou na Tchaj-wan dělá kariéru. Nemůžeme Číňanům říkat, jaká mají mít lidská práva, míní exnáměstek Drulák
Je spojován s odklonem ministerstva zahraničí od havlovského pojetí politiky lidských práv. Petr Drulák byl v době rozmrazování česko-čínských vztahů jedním z nejbližších spolupracovníků tehdejšího šéfa diplomacie Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Během jeho působení Česko podepsalo s Pekingem dokument, ve kterém se zavazuje, že neuzná exilovou vládu Tibetu. Dnes bývalý velvyslanec ve Francii kritizuje cestu šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan i to, že vztahy s Čínou jsou obětí agendy lidských práv. Rozhovor s ním přinášíme v rámci seriálu Česko-čínské objímání.
Jak vnímáte cestu Miloše Vystrčila?
Opakovaně jsem ji kritizoval, protože tu byla shoda nejvyšších ústavních činitelů, že je to věc, která by se neměla dělat a škodí českým zájmům. Pokud chtějí mít státy standardní vztahy s Čínou, určitých věcí se vyvarovávají a platí to pro všechny. Vystrčil se rozhodl razit novou cestu a je v tom osamocen. Trochu nepříjemné je, že to může mít pro Českou republiku následky.
Jaké následky?
Čína dá samozřejmě najevo, že jí toto jednání vadí. Nevím ale, s čím přijdou.
Teď vyšla analýza Asociace pro mezinárodní otázky, která popisuje, že Čína nemá moc možností, jak Česku ekonomicky uškodit.
Podstatné je, že nebudeme mít standardní vztahy s Čínou jako další státy EU. Nevím, jestli dojde ke zrušení zakázky či nějakého exportu. Je to ale každopádně věc, která povede k tomu, že naše vztahy budou poškozeny.
Byly vůbec někdy ty vztahy standardní? Když se podíváme do minulosti, Česká republika se vždy vymykala.
V posledních letech jsme se je pokusili trochu standardizovat – během Sobotkovy vlády. Ale ty snahy probíhaly i předtím.
Třeba premiér Petr Nečas přivedl Česko do takzvané Varšavské iniciativy, kterou nyní známe jako 16+1. Tato skupina států společně jedná s Čínou.
To byly počátky. Byly tam momenty, které napomáhaly ve standardizaci vztahů. Byla to rozumná politika.
Co nám tato rozumná politika přinesla? Máme tu například poměrně neúspěšné dobrodružství s čínskými investicemi. Dokonce i prezident Miloš Zeman tuto část vztahů kritizoval.
V první řadě je chyba měřit vztahy mezi státy mírou investic. To byl od počátku zásadní problém a byla to chyba prezidenta i lidí kolem něj. Státní vztahy se nedají redukovat pouze na jedno číslo. Navíc bylo od počátku jasné, že tu Peking