Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jakou svobodu? My chceme mír a stabilitu. Reportáž z běloruského venkova, který Lukašenko „chrání před válkou“

Žeňa žije v obci Krasnoje (Červené), volí Alexandra Lukašenka a nechce už zažít válku. Foto: Iva Zímová
Žeňa žije v obci Krasnoje (Červené), volí Alexandra Lukašenka a nechce už zažít válku. Foto: Iva Zímová

Vesnice, kde se narodila Žeňa, už neexistuje. Lehla popelem před osmasedmdesáti lety. Teď má Žeňa slušnou penzi, malou chalupu, kozu a pár záhonů brambor. Idyla. Nic víc si nepřeje. Proto volí Alexandra Lukašenka a je ochotna za něj „bojovat do posledního“.

Narodila se v roce 1936. Je vlídná, usměvavá, neuvěřitelně čiperná a pohostinná. Potkaly jsme se na louce, u její jediné kozy, na jednom z mála kopečků tyčících se nad běloruskou obcí Krasnoje.

„Kdepak, já nejsem odtud. Narodila jsem se ve vesnici Vjaseň.“ Je znát, že je na své rodiště hrdá.

„Héj, ty kozle pitomej,“ to oslovení nepatří ani nám, ani milé čisťounké kozičce, která poslušně chroustá větvičky z keříku, ale kozlovi sousedky, který se jako prý každý den utrhl a rozběhl za svou oblíbenkyní. Žeňa prekérní situaci zvládne s přehledem.

„Je to Vilejský okres, ta Vjaseň, kde jsem se narodila.“

„A sem jste se přivdala?“ Nejapná otázka svědčící o neznalosti pohnuté běloruské historie ženu neznámo proč rozesměje. „Kdepak. Vjaseň nám spálili. Na uhel.“ Pak se zarazí, podívá se na svůj domek a řekne: „Sedla bych si, ale už bych nevstala. Tak vám svůj příběh povím

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Bělorusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější