Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jsem neurotický Woody Allen i drsný ranař, který se uvnitř zmítá emocemi, říká Kocábová

Natálie Kocábová vydává novou knihu. Gabriel Kuchta, Deník N
Natálie Kocábová vydává novou knihu. Gabriel Kuchta, Deník N

Natálie Kocábová napsala po pěti letech novou knihu. Vyjde v polovině září a jmenuje se Domů. „Je v ní hodně bolesti. Při redigování jsem si musela dávat pauzy,“ říká spisovatelka v rozhovoru pro Deník N. A přiznává, že hlavní hrdinka Linda Urbanová je částečně inspirovaná jí samotnou.

Vaše nová kniha se jmenuje Domů. Proč?

Protože to nejvíc postihuje touhu hlavní postavy, která i v rámci svého sebedestruktivního chování stále hledá to doma. A to je pro ni rodina.

Když jsme spolu mluvily naposledy, byla jste v jiné životní situaci. Byla jste samoživitelka, po rozvodu. Během těch tří let jste se vdala a porodila třetí dítě. Tehdy jste mi říkala, že od mužů očekáváte, že vám vytvoří pocit domova. Souvisí to tedy s titulem vaší knihy?

To s tím souvisí určitě. Z toho vycházela pozice, ze které jsem to chtěla vyprávět.

V jakém rozpoložení člověk takovou knihu píše? Před pár měsíci jsem váš text četla před korekturami a i po té době ve mně zůstala esence bolesti, kterou jsem z toho cítila.

Bolest je tam zastoupena hodně. Když jsem to po sobě po roce redigovala, musela jsem občas přestat. Dát si pauzu. Bylo to na mě moc. Ale píše se to strašně v pohodě. Nevím, jestli je to obecně platné, ale mně se temná témata píšou lehce. Jsem přesvědčená o tom, že spisovatelé jsou na tom při psaní líp než pak čtenáři. Pro mě má tohle psaní silný psychoterapeutický účinek.

Trochu to zní, jako byste té postavě nakládala a sama si pak říkala, jak se oproti ní máte dobře.

To taky. Ale zároveň jsem v takovém transu. Začátky jsou opatrnější, protože víc hledám, kterým směrem půjdu. Pak se to ale rozehraje samo a zajedu do nějaké rutiny. A už mě baví jen sledovat, jak se to staví.

Teď vám položím otázku, kterou nenávidíte. Možná jsem se na to žádného spisovatele ještě neptala. Ale teď mi to nedá. Vy už asi víte, co mě zajímá.

Nevím, vůbec netuším.

Sama jste mi říkala, jak se děsíte, až se vás novináři budou ptát, nakolik jste hlavní postava Linda.

Já jsem neříkala, že to nenávidím, ale že to budu nenávidět. Hodně jsem o tom přemýšlela. Pokud kniha vzbudí pozornost, zeptá se mě na to každý. Je ale velká pravděpodobnost, že pozornost velká nebude.

To si tak nevěříte?

To je spíš tím, že knižní trh se hodně změnil. Je obrovský. Těžko dnes říct, co vzbudí pozornost a co ne. Mě česká literární obec celkově ignoruje, takže nic moc nečekám.

Prodává se pár autorů a autorek, jako třeba Radka Třeštíková…

Víc jich prodává. Tedy jde o to, čemu říkáte „prodává“.

Mám na mysli ty, kteří se psaním knih uživí.

Tuhle kategorii ani neberu v potaz. To už jsou pro mě mimozemšťani. Ale knihy prodává dost autorů – Soukupová, Bellová, Němec, Urban. To jsou všechno skvělý prodeje, si myslím.

S Lindou toho moc společného nemám. Hlavně asi to, že jsem z ní udělala dramatičku. Dala jsem jí některé své povahové rysy a vypůjčila jsem si osu svého psychologického stavu po rozvodu. Ale je to vymyšlený příběh.

K tomu jste v médiích řekla, že se chystáte zpracovat téma svého rozvodu. I proto se ptám, nakolik je to autobiografické.

Tehdy jsem ale nevěděla, že budu psát právě tuhle knihu. Určité věci ze mě Linda má, ale tu postavu jsem zcela nechala, aby se rozehrála sama. Jsou asi dvě tři ženy, které znám a z nichž jsem tu postavu uhnětla.

Jaké povahové rysy má od vás?

Určitě má moji tendenci k sebedestruktivnímu chování ve vyhrocených situacích, což jsem měla v mládí. Linda je jako já drsný ranař na povrchu, který se ale pod ním zmítá emocemi nepoměrně hůř než všichni ostatní, kteří se takového člověka bojí.

Máte dojem, že se vás muži bojí?

Jo, mě se chlapi bojí. A už i ženy. Mám v sobě zbytečnou tvrdost. Jak stárnu,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější