Končí v politice dynastie Kennedyů? Prasynovec JFK vsadil na své jméno a prohrál
Joe Kennedy III., který je vnukem Roberta Kennedyho, prohrál senátní primárky. Rodina, která první volenou funkci držela od roku 1884, tak možná nebude mít zástupce v Kongresu.
Až do tohoto týdne platila v americké politice jedna jistota, a to že Kennedy ve svém domovském státu Massachusetts neprohrává.
Stát s početnou irskou menšinou, kam rodina přišla v polovině devatenáctého století, platil za její nedobytnou baštu.
„Když Kennedy prohraje tyto volby, je s dynastií konec,“ řekl magazínu Boston historik z Bostonské univerzity Thomas Whalen.
A právě to se nyní stalo.
Joe Kennedy III., prasynovec prezidenta J. F. Kennedyho, chtěl v primárkách pro letošní senátní volby vystrnadit Kongresového matadora Eda Markeyho. Voličům se ale zdálo, že jim nabízí především svoje jméno a jinak nemá čím se příliš odlišit. Kennedy, který doteď sloužil v dolní komoře – Sněmovně reprezentantů –, tak vypadne z Kongresu.
Končí tím pádem jedna z největších amerických dynastií?
Dobrý syn
Joe Kennedy III. je vnuk Roberta Kennedyho, který spolu se svými bratry Johnem Fitzgeraldem Kennedym a Edwardem „Teddym“ Kennedym tvořil jádro dynastie ve 20. století.
Ze tří bratrů pouze Edward nezemřel rukou atentátníka. Johna zabili v prezidentském úřadu. Robert Kennedy přišel o život, když se ucházel o demokratickou nominaci o pět let později.
I další členové rodiny sloužili v americkém Kongresu. Samotný rod se účastní amerického veřejného dění od konce 19. století, kdy předci usedli v Kongresu státu Massachusetts.
Joe Kennedy III. se tedy musel v životě vyrovnat s bohatou historií. Dařilo se mu to lépe než jiným členům rodu – na rozdíl od mnoha z nich ho nestíhaly skandály.
Joe prošel Stanfordovou univerzitou a harvardskými právy, potom následovala humanitární práce v Dominikánské republice a později také čtyři dvouletá volební období ve Sněmovně reprezentantů v bezpečně demokratickém obvodu, kde mu nehrozilo, že by nebyl zvolen.
Hlavní otázka: proč?
Jeho rodinné dědictví ho nakonec přeci jen dohnalo. A to letos, když se rozhodl přestoupit do Senátu. Není totiž první v rodině, kdo nedokázal přesvědčit o svých ambicích.
Když se v roce 1980 zeptali Joeova prastrýce Edwarda, proč chce být prezidentem a nahradit Jimmyho Cartera jako prezidentský kandidát, politik dlouhé sekundy mlčel. Potom následovalo blábolení: „Věřím v tuto zemi, která má více přírodních zdrojů než kterýkoli národ na světě.“
„Byla to skoro parodie na politickou odpověď,“ komentoval jeho výkon novinář Roger Mudd, který otázku v rozhovoru položil.
Kennedy si v primárkách nakonec nevedl až tak špatně, zpackaná odpověď přesto vešla do historie jako chvíle, kdy jeho kampaň skončila dříve, než začala.
A otázka „proč?“ začala letos trápit také Joea Kennedyho III.
V primárkách jsou sledovanější souboje, kdy proti sobě stojí kandidáti, kteří se velmi liší ideologicky (např. levicový vs. středový kandidát), nebo kdy jednomu hrozí jasná porážka a ztráta křesla pro stranu.
Letos nešlo ani o jeden případ. Kennedy se s Markeym střetl o křeslo v Massachusetts, které mají demokraté na podzim de facto jisté.
Zároveň byl mezi nimi tak malý rozdíl, že Kennedyho volební štáb voličům příliš nedokázal vysvětlit, v čem se liší.
Kennedy se tak snažil ukázat, že se senátor Markey dostatečně o svůj stát nezajímá. To ale někdy vedlo ke komickým situacím. Jeho spolupracovníci například Markeymu vytýkali, že opomenul ve své zprávě o tom, co udělal pro konkrétní města, několik vesnic.
Jak se ale ukázalo, tyto tři vesnice skončily ve 30. letech minulého století na dně přehrady Quabbin a Kennedyho štáb vycházel ze staré mapy.
Markeyho kampani tak nahrál na lehkou smeč. „Senátor Markey pracoval pro všech 351 obcí ve státu Massachusetts, které nejsou pod vodou,“ sdělila médiím jeho mluvčí.
Zdálo se tedy, že Kennedy nasazuje ve volebním boji především svoje jméno.
Proti Kennedymu navíc stálo jak progresivní křídlo, tak vedení strany.
Vedení demokratů nechápalo, proč Kennedy plýtvá energií v roce, kdy chtějí z Bílého domu vystrnadit Donalda Trumpa a získat co nejsilnější pozici v Kongresu, která by umožnila demokratickému prezidentovi prosadit co nejvíce ze svého programu.
Markeyho podpořilo progresivní levicové křídlo. V minulosti sice hlasoval pro válku v Iráku nebo obchodní dohodu NAFTA, kterou levice kritizuje, jenže dnes s progresivním křídlem spolupracuje. Alexandria Ocasio-Cortezová například oceňuje jeho roli ve vypracování ekologického návrhu Green New Deal, který má bojovat s klimatickou krizí, a natočila pro Markeyho politickou reklamu.
Kennedy naopak během působení ve funkci našlapoval opatrně a nepatřil k výrazným členům Kongresu. Do volby tak šel bez výraznější podpory uvnitř strany a nakonec neuspěl.
Navíc riskoval, protože se kvůli senátní kandidatuře vzdal šance na znovuzvolení do Sněmovny reprezentantů.
Od ledna, kdy jeho mandát končí, tak bude bez veřejné funkce.
Progresivní křídlo demokratů si zároveň vyzkoušelo, že umí nejen „odstřelovat“ demokraty, jejichž politika se jim nelíbí, ale také udržet na pozici demokrata, který jim sedí.
Sám Joe Kennedy III. se bude muset rozhodnout jak dál.
I přes vyhasínající věhlasnou mužskou linii Kennedyů-politiků rodina přece jen ve vysoké politice skončit zcela nemusí. V New Jersey se totiž o místo ve Sněmovně reprezentantů uchází snacha Edwarda Kennedyho – tedy do slavné rodiny přivdaná – Amy Kennedyová.
Konec Kamelotu
Kennedyovi byli symbolem mladých, pohledných a charismatických politiků, ke kterým se snažili hlásit o vysokou pozici usilující tváře Demokratické strany. Bill Clinton a Barack Obama pro své tehdejší mládí, Joe Biden pro irsko-katolický původ.
Tragický konec Kennedyho prezidentství totiž JFK zajistil legendární status. Jackie Kennedyová nazvala vládnutí svého muže „Kamelot“ podle hradu, ze kterého vládl král Artuš.
Jméno Kennedy dříve automaticky otevíralo dveře k veřejné funkci, s tím je ale zřejmě pomalu konec.
Od vražd Johna Fitzgeralda Kennedyho a jeho bratra Roberta letos uplyne 57 a 52 let. Emoční vztah, který mezi americkou veřejností a dynastií oba atentáty vytvořily, už se vytrácí, stejně jako vzpomínka na Kennedyho prezidentství přetrvávající už jen v paměti nejstarší generace.
Jak poznamenává server Politico, zbyly hlavně fotografie a videa zachycující charakteristický styl, který je dnes už veřejnosti cizí: uhlazeně oblečení muži, někdy chlípné pohledy, koktejly a cigarety.
Čas princů z Kamelotu se nachýlil.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.
